V této kapitole je popsán postup instalace Fedora Workstation v grafickém prostředí Anaconda pomocí Fedora Live CD. Díky tomuto médiu si můžete systém před instalací i vyzkoušet, jak se dozvíte dále v kapitole.

Oficiální stránky zabývající se instalací Fedory včetně instalace ostatních produktů a spinů naleznete na stránkách http://docs.fedoraproject.org/.

Poznámka: Pokud narazíte při instalaci na problém, zkuste se podívat do kapitoly Řešené problémy.

Operační systém Linux lze provozovat na mnoha nejrůznějších architekturách. Fedora rozděluje podporu architektur na primární a sekundární. Primání architektury jsou více testovány a problémy na nich mohou zdržet oficiální vydání. Sekundární architektury nejsou tolik testované a mohou mít odlišný vývojový cyklus.

• IA-32¹⁾ - 32bitové Intel kompatibilní procesory (tj. i686²⁾ a novější)
  • Intel: Pentium, Pentium MMX, Pentium Pro, Pentium-II, Pentium-III, Celeron, Pentium 4, Celeron M, Pentium M, Xeon, Intel Core Duo, Intel Atom
  • AMD: Duron, Semptron, Athlon, AthlonXP, AthlonMP
  • VIA: VIA C3/C3-m, Eden/Eden-N, VIA C7
• x86-64³⁾ - 64bitové procesory, které jsou zpětně kompatibilní s procesory IA-32
  • Intel: Celeron D, Pentium D, Pentium 4 s podporou 64bitů, Intel Core 2 Duo, Intel Atom, Nehalem, Sandy Bridge, Ivy Bridge, Haswell
  • AMD: Semptron 64, Athlon 64, AthlonFX, Opteron, Turion 64, Sempron, Phenom I/II, Bulldozer
• ARM ⁴⁾- procesory rozšířené především v mobilních a nízkopříkonových zařízeních.
  • oficiálně podporovaná zařízení: Versatile Express (QEMU), Banana Pi, CubieTruck, Trimslice, Beaglebone, Wandboard, and Pandaboard.

• PowerPC⁵⁾ - především procesory v počítačích firmy Apple před přechodem na platformu Intel
  • IBM: G3, G4 a G5
• s390x - architektura používaná v mainframech společnosti IBM
  • IBM system Z, Hercules
• ARM AArch64 - nová 64 bitová architektura ARM, nazývaná také ARMv8

Poznámka: Tato příručka je zaměřena na primární architektury. Fedora již nepodporuje starší procesory i386, i486 a i586 a architektury MIPS, IA64, PA-RISC, SPARC a ARMv6 a nižší.

Donedávna ještě mohli uživatelé u 64bitové varianty narážet na problémy. Např. některé důležité programy neměly 64bitovou verzi. To se v poslední době výrazně změnilo a už i Adobe Flash Player má 64bitovou verzi. Proto lze dnes 64bitovou verzi Fedory doporučit jako výchozí volbu. Je nutné ale počítat s tím, že 64bitová verze má vyšší spotřebu paměti. V 64bitové variantě je standardně k dispozici i podpora pro 32bitové aplikace, které lze bez problémů spustit a používat. Jednak se tak využívá přirozená vlastnost x86-64 procesorů a jednak se stále najdou programy, které nemají 64bitovou verzi.

I nadále platí, že neuniverzálnější volbou je 32 bitová varianta, která funguje prakticky na všech dnes používaných IBM PC kompatibilních⁶⁾ počítačích. Dnes ji však lze doporučit jen na počítače, které mají méně paměti (~ 2 GB) a kde se projeví nižší paměťová náročnost. Všude jinde byste měli zvojit 64 bitovou verzi, která je dnes primární a je i více testovaná.

V této příručce se předpokládá instalace 64 bitové verze Fedora Workstation. Fedoru lze instalovat nebo používat též jen z DVD média, vizte kapitolu Fedora Live CD.

V případě, že si chcete sami vypálit instalační médium, stáhněte si podle výše zmíněných možností příslušný ISO obraz pro vaši architekturu z níže uvedeného odkazu. Fedora Workstation je k dispozici pouze v podobě obrazu pro tzv. live DVD, Fedora Server nabízí také obraz netinstall, který stáhne pouze minimální verzi systému pro běh instalátoru a vše ostatní se stahuje z Internetu během instalace. U této verze lze také zvolit, jaký software chcete nainstalovat už během instalace systému. Každý ISO obraz je doprovázený také souborem CHECKSUM, který obsahuje kontrolní součet obrazu.

Rychleji je obvykle možné stáhnout soubory nějakého blízkého zrcadla (tzv. mirror), která jsou umístěna na serverech přímo v České republice:

• http://mirrors.fedoraproject.org/publiclist/Fedora/ - seznam zrcadel

Po stažení obrazu je nutné zkontrolovat jeho kontrolní součet. K tomu je potřeba nahlédnout do výše zmíněného souboru CHECKSUM a spočítat si vlastní kontrolní součet staženého obrazu. Výsledky vizuálně porovnat a v případě, že se neshodují, stáhnout obraz znovu.

V Linuxu vypočteme kontrolní součet pomocí programu sha256sum:

sha256sum *.iso

V MS Windows můžete použít například:

• sha256sum.exe - řádkový nástroj sha256sum.exe
• http://www.slavasoft.com/hashcalc/ - grafický program HashCalc

Pokud se kontrolní součet staženého souboru shoduje se vzorem v souboru CHECKSUM, můžeme obraz vypálit či z něj vytvořit bootovatelný USB disk. V případě vypalování je však nutné se ujistit, že ho vypalujete jako ISO obraz (ISO image), jinak nebude výsledné médium funkční. Proto konzultujte nápovědu svého vypalovacího programu. Obraz je možné vypálit v prostředí MS Windows nebo přímo ve Fedoře, více viz kapitola Vypalování CD/DVD.

Vypálené médium je vhodné ještě před započetím vlastní instalace zkontrolovat přímo v instalačním programu, viz kapitola Kontrola integrity instalačního DVD.

Dnes je nejpopulárnějším médiem pro instalaci Fedory USB disk. Pro instalaci Fedory Workstation budete potřebovat USB disk minimálně o velikosti 2 GB. Návod, jak z ISO obrazu vytvořit bootovatelný USB disk, se liší podle toho, v kterém systému tuto operaci hodláte udělat:

• Windows - stáhněte si a nainstaluje jednoduchý nástroj Fedora LiveUSB Creator, v něm vyberte stažený obraz, případně verzi, kterou chcete stáhnout, pokud ještě nemáte obraz stažený, vyberte, na jaké zařízení se má obraz nakopírovat, a klikněte na Create Live USB.
• Fedora (případně jiná linuxová distribuce) - běžte do nástroje Disky, vyberte zařízení, na které chcete obraz nakopírovat a v nabídce pod tlačítkem vpravo nahoře vyberte Obnovit z obrazu disku a vyberte stažený obraz. Alternativně můžete použít nástroj pro příkazovou řádku dd.
• Mac OS X - pro tento systém bohužel neexistuje žádný oficiálně podporovaný grafický nástroj. Nejspolehlivější cestou je použít nástroj pro příkazovou řádku dd.

Existuje celá řada univerzálních nástrojů pro vytváření bootovatelných USB disků. U nich ale není garantováno, že fungují právě s obrazy Fedory, a opravdu se občas stává, že dokáží vytvořit vadný USB disk, proto je lepší se držet výše uvedených nástrojů, které jsou oficiálně testované.

Hardwarové požadavky pro Fedora Workstation jsou:

• 1GHz procesor
• 1 GB operační paměti
• 10 GB disk
• Minimální rozlišení 800×600 nebo vyšší

Hardware pro komfortní práci s Fedora Workstation by však měl být přece jenom výkonnější.

Hardwarové požadavky můžete snížit instalací jednoho z minimalistických prostředí. Pokud instalujete Fedora Server bez grafického rozhraní, můžete se dostat zhruba na poloviční hardwarové nároky.

Poznámka: Tato kapitola je pro Vás relevantní pouze v případě, že Linux instalujete poprvé. Jestliže budete instalovat Fedoru na prázdný disk nebo již máte vytvořeny „linuxové“ diskové oddíly, můžete pokračovat kapitolou Nastavení bootovací sekvence v BIOSu.

Pevný disk lze rozdělit na několik logických částí, které označujeme jako diskové oddíly (partitions). Každý diskový oddíl pak vystupuje jako samostatná část, která může být používána různými operačními systémy (Linux, MS Windows, FreeBSD apod.), musí být naformátována pro nějaký souborový systém (Systém souborů si lze představit jako soubor pravidel pro správu souborů a adresářů na pevném disku. Systém souborů tedy určuje, jakým způsobem budou data fyzicky ukládána a organizována na disku. Každý operační systém má svůj systém souborů - např. NTFS v případě Windows XP nebo ext4 v případě Linuxu. Více viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Souborový_systém)), kterému operační systém rozumí. Jednotlivé diskové oddíly se pak v MS Windows jeví jako samostatné diskové jednotky.

Předpokládejme, že Váš systém obsahuje diskový oddíl, který jste schopni (alespoň dočasně) uvolnit a který je dostatečně velký pro případnou instalaci Fedory. Tento oddíl můžete celý vyhradit pro instalaci nebo ho v průběhu instalace rozdělit.
V případě, že nejste schopni uvolnit jeden z Vašich diskových oddílů, je možné změnit velikost diskového oddílu obsahujícího data. Přerozdělení oddílu je lze provést pomocí aplikace GParted⁷⁾. Před samotným použitím této aplikace je vhodné provést zálohování důležitých dat a defragmentaci diskového oddílu. Další možností je smazat celý disk, tento disk přerozdělit, nainstalovat MS Windows a následně Fedoru.

Je důležité uporoznit na rozdíl mezi volným místem na disku jak jej interpretuje operační systém a volným diskovým oddílem, resp. volným místem na fyzickém médiu.

Fyzický disk                   |----------------- celý disk -----------------------------------|
Diskové oddíly                 |-- diskový oddíl 1 --||-- oddíl 2 --|| nealokované volné místo |
Souborový systém (disk ve Win) |C:XXXXX..............||D:XXXXXXX....|
[X - obsazeno, . - volné místo]

K instalaci Fedory je potřeba připravit nealokované volné místo a buď smazáním celého diskového oddílu, nebo zmenšením existujícího oddílu. Zmenšit oddíl lze pouze pokud na něm je dostatek volného místa - tedy není celý zaplněn daty.

V tomto bodě byste tedy měli mít vyhrazen jeden prázdný diskový oddíl o velikosti 5 až 8 GB, který bude celý popř. zčásti určen pro instalaci Fedory.

Pro instalaci Fedory je nezbytné nastavit BIOS, aby Váš počítač bootoval z DVD mechaniky nebo USB disku. Přesné informace o tom, jak nastavení provést, by měla být uvedena v manuálu k Vaší základní desce.

Některé BIOSy umožňují při startu počítače stisknout klávesy F8 (nebo jinou), která způsobí, že uživatel může vybrat, z jakého zařízení má být zaveden operační systém. Pokud takovou možnost nemáte, musíte vstoupit do nastavení BIOSu (tzv. Setup, obvykle se pro jeho aktivaci musí při startu počítače stisknout klávesa Delete nebo F2) a zde změnit pořadí zařízení, ze kterých se bude BIOS pokoušet zavést operační systém a nové nastavení uložit.

• Přečtěte si kapitolu Vytvoření místa na disku pro instalaci Linuxu.
• Přečtěte si kapitolu Nastavení bootovací sekvence v BIOSu.

Předpokládejme, že máte připravený diskový oddíl o velikosti alespoň 5 - 8 GB a nastaven BIOS resp. UEFI Vaší základní desky tak, aby počítač bootoval z DVD mechaniky nebo USB disku.

Vložte instalační DVD do mechaniky, případně flash disk do USB portu a restartujte počítač. Po nabootování Vás přivítá úvodní obrazovka.

Vyberte „Start Fedora-Workstation-Live 28“ a spusťte systém v grafickém režimu stisknutím klávesy Enter.

Po spuštění systému dostanete na výběr, jestli si chcete systém nejdříve nezávazně vyzkoušet nebo ho rovnou nainstalovat. K instalaci se můžete kdykoliv později vrátit tak, že půjdete do Činností a v levém pruhu ikon vyberete ikonu instalátoru. Instalaci spustíte kliknutím na „Install to Hard Drive“.

Během startu instalátoru dojde automaticky ke kontrole média.

Dále je třeba vybrat češtinu jako jazyk instalace a rozložení klávesnice.

Zobrazí se Vám následující obrazovka.

Poznámka: Od verze 18 má Fedora nový instalátor. Tento se snaží být více paralelizovaný a měl by umožnit uživateli nastavovat jednotlivé parametry instalace v libovolném pořadí. Vždy je tedy záhodno počkat dokud u položek nezmizí obrázek vykřičníku, resp. dokud volba nepřejde do aktivního stavu.

Všechny chyby instalátor komentuje ve spodní části v oranžovém proužku. Měli byste mu tedy věnovat pozornost.

Následující kroky můžete provést v libovolném pořadí, nebo je můžete nechat na výchozích hodnotách.

Nastavte časové pásmo. S největší pravděpodobností ho ale již instalátor správně nastavil podle Vaší IP adresy nebo dalších geolokačních ukazatelů.

Naleznete zde již jedno rozložení, které se nastavilo podle výběru jazyka v prvním kroku. Můžete jej však nahradit nebo přidat další.

Vyberte disk, který jste učili k instalaci Fedory a klikněte na Hotovo, pokud si přejete zkontrolovat nebo změnit nastavení dělení disku. V dolní části obrazovky vyberte, jestli chcete provést automatické rozdělení disku nebo si vše chcete udělat ručně.

Jestliže nemáte připraveny „linuxové“ diskové oddíly⁸⁾, klikněte na tlačítko Uvolnit, vyberte diskový oddíl, který jste si uvolnili pro instalaci Fedory. Oddíl zrušte pomocí tlačítka Odstranit. Tímto vznikne na disku nevyužité místo, které je možné nově „přerozdělit“. V případě, že instalujete Fedoru na disk, na kterém nejsou vytvořeny žádné diskové oddíly, bude veškeré místo na disku označeno jako nevyužité.

• Přečtěte si kapitolu Značení disků a mechanik.

Možnosti nastavení dělení disků jsou poměrně rozmanité, aplikace tak nemusí být schopna vytvořit libovolné schéma.

„Přerozdělení“ nevyužitého místa provedete zaškrtnutím tlačítka Provedu ruční nastavení. Následně vytvořte čtyři „linuxové“ diskové oddíly.

Příklad nastavení oddílů:

První bude sloužit jako odkládací oddíl (tzv. swap). Odkládací oddíl je diskový oddíl, který slouží k tzv. „stránkování“ operační paměti. Tento mechanismus se používá k „optickému“ zvětšení paměti RAM⁹⁾. Pro vytvoření tohoto oddílu vyberte v roletkovém menu Typ systému souborů položku swap. V políčku Velikost nastavte hodnotu dvojnásobku Vaší paměti RAM ne však více než cca 1024 MB.

Druhý oddíl o velikosti alespoň 512 MB naformátujte jako ext4 a připojte jako /boot.

Třetí oddíl o velikosti alespoň 6 GB naformátujte jako ext4 a připojte ho do kořenového adresáře /.

Čtvrtý oddíl naformátujte systémem souborů ext4 a připojte ho do adresáře /home. Tento diskový oddíl bude obsahovat všechny soubory a nastavení jednotlivých uživatelů. Jeho velikost by měla být minimálně 100 MB za každého plánovaného uživatele systému. Pokud počítač používáte především jako osobní počítač, pak je záhodno udělat /home co největší.

Případné zbylé místo můžete naformátovat např. systémem souborů OS Windows (NTFS v případě Windows XP). K němu pak budete moci přistupovat jak z Fedory tak z Windows.

Poznámka: Jestliže již máte připraveny linuxové diskové oddíly z předešlé instalace, stačí tyto oddíly pouze připojit a nastavit zformátovaní diskového oddílu připojovaného do kořenového adresáře /.

Tímto je ukončeno základní nastavení a může kliknout na Spustit instalaci. Následuje kopírování zvolených balíčků na disk, což může trvat 10 minut až 1 hodinu v závislosti na výkonu počítače.

Po úspěšně dokončené instalaci se Vám zobrazí potvrzení:

Dalším krokem je restart počítače. Kliknutím na „Konec“ se vrátíte zpět do live systému.
Systém restartujete kliknutím na ikonu vypínače vpravo nahoře:

V menu klikněte znovu na ikonu vypínače a potvrďte restart kliknutím na tlačítko „Restart“.

Po restartu se zobrazí následující obrazovka.

Ponechte volby tak jak jsou a nechte systém nastartovat. Po startu systému se zobrazí průvodce úvodním nastavením:

V dalším kroku se můžete skrze GNOME Online Accounts nastavit různé účty on-line, které potom mohou používat aplikace (fotografie, chat, dokumenty, integrace Google Drive apod.):

Nastavte celé a uživatelské jméno:

Nastavení uživatelského hesla:

Zobrazí se přihlašovací dialog a po přihlášení už čerstvě nainstalovaný systém:

Poznámka: Namísto upgradu systému se obecně doporučuje jeho „čistá“ instalace. Jestliže chcete zachovat nastavení, které měli vybraní uživatelé před instalací nové verze Fedory, existují dvě možnosti.
První je zálohovat adresář /home a po instalaci zkopírovat jeho obsah do nově vytvořeného adresáře /home.
Druhou elegantnější možností je vytvořit pro adresář /home samostatný diskový oddíl¹⁰⁾, který nebudete při instalaci nové verze Fedory formátovat. Vytvoření potřebného diskového oddílu je popsáno níže.

Textová instalace se momentálně nachází pouze na médiu pro síťovou instalaci Fedora Serveru. Jedná se o zjednodušený mód grafického instalátor Anaconda, který neumožňuje

• nastavovat LVM a RAID
• měnit rozvržení diskových oddílů
• měnit nastavení zavaděče systému
• vybírat balíčky pro instalaci

Textová instalace je určena pouze zkušenějším uživatelům a stačí následovat instrukce na obrazovce.

Vstupuje se do ní tak, že na úvodní obrazove při startu instalačního média se stiskne klávesa ESC a napíše se:

linux text

Po úspěšné instalaci je vhodné systém aktualizovat (viz kapitola Aktualizace systému). Mohou se tak vyřešit již opravené problémy (viz kapitola Řešené problémy).

Hlavní stránka