| Obě strany předchozí revize Předchozí verze Následující verze | Předchozí verze |
| navody:fc5prirucka21 [2006/08/27 20:00] – macky | navody:fc5prirucka21 [2022/11/14 12:25] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1 |
|---|
| [[fc5prirucka|Hlavní stránka]] | [[fc5prirucka|Hlavní stránka]] |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| ===== Základy příkazové řádky ===== | ===== Základy příkazové řádky ===== |
| I když již není znalost unixových příkazů pro soužití s Linuxem natolik důležitá jako dříve, není od věci osvojit si alespoň několik základních příkazů. Důvodem je, že | I když již není znalost unixových příkazů pro soužití s //Linux//em natolik důležitá jako dříve, není od věci osvojit si alespoň několik základních příkazů. Důvodem je, že |
| "klikací" aplikace pro nastavení systému se mohou lišit pro jednotlivé verze distribuce. Příkazy však zůstavají neměnné. Navíc v případě, kdy budete nuceni pracovat např. v záchranném módu, budete odkázáni výhradně na příkazový řádek. Sečteno a podtrženo - znalost několika málo příkazů Vás nezabije, ale posílí (navíc zažije určitě řadu situací, kdy se Vám tato znalost bude i hodit). Jestliže Vás však tato kapitola už od prvního pohledu odpuzuje, můžete ji přeskočit.\\ | "klikací" aplikace pro nastavení systému se mohou lišit pro jednotlivé verze distribuce - příkazy však zůstávají neměnné. Navíc v případě, kdy budete nuceni pracovat např. v záchranném módu, budete odkázáni výhradně na příkazový řádek. Sečteno a podtrženo - znalost několika málo příkazů Vás nezabije, ale posílí (navíc zažije určitě řadu situací, kdy se Vám tato znalost bude i hodit). Jestliže Vás však tato kapitola už od prvního pohledu odpuzuje, můžete ji přeskočit.\\ |
| |
| V následujícím textu budeme zaměňovat pojmy příkazový řádek a terminál. Příkazovým řádkem / terminálem budeme rozumět rozhraní, pomocí něhož zadává uživatel příkazy. Dalším pojmem, se kterým se zde můžete setkat, je //shell//. //shell// je zjednodušeně řečeno software, který umožňuje komunikaci mezi uživatelem a jádrem OS Linux - je totiž zodpovědný za interpertaci příkazů zadávaných uživatelem prostřednictvím příkazového řádku. //shell// tak brání tomu, aby uživatelé přistupovali přímo k jádru, což lze chápat do jisté míry jako bezpečnostní prvek.\\ | V následujícím textu budeme zaměňovat pojmy příkazový řádek a terminál. Příkazovým řádkem / terminálem budeme rozumět rozhraní, pomocí něhož zadává uživatel příkazy. Dalším pojmem, se kterým se zde můžete setkat, je //shell//. //shell// je zjednodušeně řečeno software, který umožňuje komunikaci mezi uživatelem a jádrem //OS Linux// - je totiž zodpovědný za interpertaci příkazů zadávaných uživatelem prostřednictvím příkazového řádku. //shell// tak brání tomu, aby uživatelé přistupovali přímo k jádru, což lze chápat do jisté míry jako bezpečnostní prvek.\\ |
| Pro OS Linux bylo vyvinuto několik //shellů//. Standardním //shellem// je //bash//, který bude s největší pravděpodobností také součástí Vaší instalace. //bash// je akronymem sousloví "**B**ourne **A**gain **SH**ell" a je pokračovatelem původního //shellu//, který napsal Stephen Bourne koncem 70.let. Samotný //bash// pak pochází z roku 1987.\\ | Pro //OS Linux// bylo vyvinuto několik //shell//ů. Standardním //shell//em je //bash//, který bude s největší pravděpodobností také součástí Vaší instalace. //bash// je akronymem sousloví "**B**ourne **A**gain **SH**ell" a je pokračovatelem původního //shell//u, který napsal Stephen Bourne koncem 70.let. Samotný //bash// pak pochází z roku 1987.\\ |
| |
| Dalším hojně používaným pojmem je příkaz. Příkaz není v podstatě nic jiného než soubor, který má nastaveno právo spouštění (viz. kapitola [[navody:fc5prirucka21#Definování přístupových práv]]). Většina těchto souborů je pak uložena v adresářích ///sbin//, ///bin//, ///usr/bin// a ///usr/sbin//. Jestliže chceme zadat daný příkaz stačí ve většině případů do příkazové řádky napsat pouze jeho jméno. | Dalším hojně používaným pojmem je příkaz. Příkaz není v podstatě nic jiného než soubor, který má nastaveno právo spouštění (viz. kapitola [[navody:fc5prirucka21#Definování přístupových práv]]). Většina těchto souborů je pak uložena v adresářích ''/sbin'', ''/bin'', ''/usr/bin'' a ''/usr/sbin''. Jestliže chceme zadat daný příkaz stačí ve většině případů do příkazové řádky napsat pouze jeho jméno. |
| |
| ls -la | ls -la |
| /bin/ls -la | /bin/ls -la |
| |
| V případě, že adresář, ve kterém se nachází daný příkaz, není definován v proměnné //PATH//, je uvedení celé cesty nezbytné (viz. kapitola [[navody:fc5prirucka21#Proměnná PATH]]).\\ | V případě, že adresář, ve kterém se nachází daný příkaz, není definován v proměnné ''PATH'', je uvedení celé cesty nezbytné (viz. kapitola [[navody:fc5prirucka21#Proměnná PATH]]).\\ |
| |
| Příkazový řádek otevřete v grafickém prostředí Gnome pomocí nabídky //Aplikace -> Příslušenství -> Terminál//. V historii zadaných příkazů můžete listovat pomocí šipky nahoru a dolů. Dále je možné automaticky doplňovat názvy souborů a adresářů pomocí klávesy tabelator (stačí napsat část názvu souboru nebo adresáře a stisknout klávesu tabelatoru).\\ | Příkazový řádek otevřete v grafickém prostředí //Gnome// pomocí nabídky //Aplikace -> Příslušenství -> Terminál//. V historii zadaných příkazů můžete listovat pomocí šipky nahoru a dolů. Dále je možné automaticky doplňovat názvy souborů a adresářů pomocí klávesy tabelator (stačí napsat část názvu souboru nebo adresáře a stisknout klávesu tabelatoru).\\ |
| |
| **Poznámka:** Zde uvedené příkazy lze označit jako naprosté minimum příkazové řádky - seznam příkazů není ani zdaleka vyčerpávající. | **Poznámka:** Zde uvedené příkazy lze označit jako naprosté minimum příkazové řádky - seznam příkazů není ani zdaleka vyčerpávající. |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| ==== Obecné informace === | ==== Obecné informace === |
| |
| === Proměnná PATH === | === Proměnná PATH === |
| Jak již bylo zmíněno v úvodu, aby bylo možné spustit daný příkaz pouze zadáním jména bez specifikování celé cesty, musí být adresář, ve kterém je příkaz uložen, definován v proměnné //PATH//. Obsah této proměnné získáte pomocí příkazu | Jak již bylo zmíněno v úvodu, aby bylo možné spustit daný příkaz pouze zadáním jména bez specifikování celé cesty, musí být adresář, ve kterém je příkaz uložen, definován v proměnné ''PATH''. Obsah této proměnné získáte pomocí příkazu |
| |
| echo $PATH | echo $PATH |
| /usr/kerberos/bin:/usr/local/bin:/usr/bin:/bin:/usr/X11R6/bin:/home/macky/bin | /usr/kerberos/bin:/usr/local/bin:/usr/bin:/bin:/usr/X11R6/bin:/home/macky/bin |
| |
| Na výše uvedeném výpisu je vidět, že proměnná //PATH// obsahuje cesty k několika adresářům oddělených dvojtečkou. Jestliže uživatel zadá příkaz, jsou postupně v pořadí dané výpisem procházeny jednotlivé adresáře. V případě, že některý z těchto adresářů bude obsahovat soubor se stejným jménem jako jméno příkazu, pokusí se ho //shell// spustit. | Na výše uvedeném výpisu je vidět, že proměnná ''PATH'' obsahuje cesty k několika adresářům oddělených dvojtečkou. Jestliže uživatel zadá příkaz, jsou postupně v pořadí daném výpisem procházeny jednotlivé adresáře. V případě, že některý z těchto adresářů bude obsahovat soubor se stejným jménem jako jméno příkazu, pokusí se ho //shell// spustit. |
| |
| ls -la | ls -la |
| |
| Jestliže se tento soubor spustit nepodaří (např. jestliže není nastaveno právo spouštění) nebo jestliže žádný z adresářů stejnojmnenný soubor neobsahuje, nahlásí //shell// chybu.\\ | Jestliže se tento soubor spustit nepodaří (např. jestliže není nastaveno právo spouštění) nebo jestliže žádný z adresářů stejnojmenný soubor neobsahuje, nahlásí //shell// chybu.\\ |
| V případě, že soubor existuje, avšak jeho adresář není specifikován v proměnné //PATH//, jsou možná dvě řešení. Prvním a nejjednodušším řešením je uvést celou cestu k danému souboru. | V případě, že soubor sice existuje, avšak jeho adresář není specifikován v proměnné ''PATH'', jsou možná dvě řešení. Prvním a nejjednodušším řešením je uvést celou cestu k danému souboru. |
| |
| /bin/ls -la | /bin/ls -la |
| |
| Druhou možností je pak přidat daný adresář do proměnné //PATH//. Editaci této proměnné může provádět pouze superuživatel. Je také dobré si rozmyslet, zda-li je opravdu nutné daný adresář do proměnné //PATH// přidávat. Jestliže totiž přidáme množství adresářů s velkým počtem souborů, může se z důvodu procházení těchto adresářů zpracování příkazů prodloužit. Dalším aspektem je pak bezpečnostnost. Jestliže bychom např. přidali adresář na začátek proměnné //PATH// a tento adresář nezabezpečili proti zápisu pro ostatní uživatele, může dojít k "podstrčení" příkazu. //shell// totiž postupně prochází všechny adresáře a spustí první soubor prvního adresáře, jehož jméno se shoduje se jménem příkazu. Příkaz //ls -la// by pak namísto výpisu obsahu pracovního adresáře mohl např. mazat soubory.\\ | Druhou možností je pak přidat daný adresář do proměnné ''PATH''. Editaci této proměnné může provádět pouze superuživatel. Je také dobré si rozmyslet, zda-li je opravdu nutné daný adresář do proměnné ''PATH'' přidávat. Jestliže totiž přidáme množství adresářů s velkým počtem souborů, může dojít z důvodu procházení těchto adresářů k prodloužení zpracování příkazů. Dalším aspektem je pak bezpečnostnost. Jestliže bychom např. přidali adresář na začátek proměnné ''PATH'' a tento adresář nezabezpečili proti zápisu pro ostatní uživatele, může dojít k "podstrčení" příkazu. //shell// totiž postupně prochází všechny adresáře a spustí první soubor prvního adresáře, jehož jméno se shoduje se jménem příkazu. Příkaz ''ls -la'' by pak namísto výpisu obsahu pracovního adresáře mohl např. mazat soubory.\\ |
| Adresář ///cesta/k/adresari// je možné na konec proměnné //PATH// přidat pomocí příkazu | Adresář ''/cesta/k/adresari'' je možné na konec proměnné ''PATH'' přidat pomocí příkazu |
| |
| $PATH = echo $PATH:/cesta/k/adresari | $PATH = echo $PATH:/cesta/k/adresari |
| ls -la | ls -la |
| |
| Znak středník umožňuje spustit několik příkazů po sobě v pořadí uvedeném v příkazové řádce. | Znak středník (//;//) umožňuje spustit několik příkazů po sobě v pořadí uvedeném v příkazové řádce. |
| |
| cd /usr/sbin; ls -la | cd /usr/sbin; ls -la |
| === Zástupné znaky === | === Zástupné znaky === |
| |
| Zástupné znaky (tzv. wildcards) nám umožňují specifikovat několik jmen souborů / adresářů. najednou.\\ | Zástupné znaky (tzv. //wildcards//) umožňují specifikovat několik jmen souborů / adresářů najednou.\\ |
| Uvažujme soubory //text.txt//, //textik.txt// a //latex.tex//. Jestliže bychom chtěli zjistit např. nastavená práva přiřazená těmto souborům pro jednotivé uživatele, mohli toto provést pomocí tří příkazů | Uvažujme soubory ''text.txt'', ''textik.txt'' a ''latex.tex''. Jestliže bysme chtěli zjistit např. nastavená práva přiřazená těmto souborům pro jednotivé uživatele, můžeme použít tři samostatné příkazy |
| |
| ls -la text.txt | ls -la text.txt |
| ls -ls latex.tex | ls -ls latex.tex |
| |
| nebo pomocí jednoho příkazů s použitím zástupných znaků | nebo jeden příkaz. |
| |
| ls -la *tex*.t* | ls -la *tex*.t* |
| |
| Zástupný znak hvězdička (//*//) představuje libovolný počet znaků (včetně žádného znaku).\\ Dalším zástupným znakem je otazník (//?//), kterým nahrazujeme libovolný jeden znak. Soubory //text.txt// a //text.tex// tedy můžeme pomocí tohoto zástupneho znaku výjádřit jako | Zástupný znak hvězdička (//*//) představuje libovolný počet znaků (včetně žádného znaku).\\ Dalším zástupným znakem je otazník (//?//), kterým nahrazujeme libovolný jeden znak. Soubory ''text.txt'' a ''text.tex'' tedy můžeme pomocí tohoto zástupneho znaku výjádřit jako |
| |
| ls -la text.t?? | ls -la text.t?? |
| |
| Libovolný znak z vybrané skupiny znaků lze zapsat pomocí dvojice hranatých závorek (//[//) a (//]//), které obsahují dané znaky. Uvažujme soubory //text_a.txt//, //text_A.txt// ((OS Linux narozdíl od OS Windows rozlišuje malá a velká písmena v názvech souborů a adresářů. Soubor //text_a.txt// a //text_A.txt// tak nejsou jeden a tentýž soubor ale dva rozdílné soubory.)), //text_b.text//, //text_B.txt//, //text_1.txt// a //text_2.txt//. Příkaz | Libovolný znak z vybrané skupiny znaků lze zapsat pomocí dvojice hranatých závorek (//[// , //]//), které obsahují dané znaky. Uvažujme soubory ''text_a.txt'', ''text_A.txt'' ((//OS Linux// narozdíl od //OS Windows// rozlišuje malá a velká písmena v názvech souborů a adresářů. Soubor ''text_a.txt'' a ''text_A.txt'' tak nejsou jeden a tentýž soubor ale dva rozdílné soubory.)), ''text_b.text'', ''text_B.txt'', ''text_1.txt'' a ''text_2.txt''. Příkaz |
| |
| ls -la text_[a,b].txt | ls -la text_[a,b].txt |
| |
| nám vypíše údaje o souborech //text_a.txt// a //text_b.txt//. Příkaz | nám vypíše údaje o souborech ''text_a.txt'' a ''text_b.txt''. Příkaz |
| |
| ls -la text_[A-B].txt | ls -la text_[A-B].txt |
| |
| zase vypíše údaje o souborech //text_A.txt// a //text_B.txt//. Údaje o souborech //text_1.txt// a //text_2.txt// získáme např. pomocí | zase vypíše údaje o souborech ''text_A.txt'' a ''text_B.txt''. Údaje o souborech ''text_1.txt'' a ''text_2.txt'' získáme např. pomocí |
| |
| ls -la text_[0-9].txt | ls -la text_[0-9].txt |
| |
| |
| Informace o všech souborech kromě souboru //text_2.txt// získáme pomocí | Informace o všech souborech kromě souboru ''text_2.txt'' získáme pomocí |
| |
| ls -la text_[!2].txt | ls -la text_[!2].txt |
| |
| |
| |
| === Použití závorek a zpětného lomítka === | === Použití závorek a zpětného lomítka === |
| Způsob, jakým příkazový řádek vyhodnocuje zadané příkazy, si v některých případech může vynutit použití závorek popř. zpětného lomítka. Klasickým příkladem jsou mezery v názvech souborů a adresářů běžně používané v OS typu Windows. Jestliže budeme mít adresář //jmeno adresare// bude příkaz | Způsob, jakým příkazový řádek vyhodnocuje zadané příkazy, si v některých případech může vynutit použití závorek popř. zpětného lomítka. Klasickým příkladem jsou mezery v názvech souborů a adresářů běžně používané v OS typu Windows. Jestliže budeme mít adresář ''jmeno adresare'' bude příkaz |
| |
| cd jmeno adresare | cd jmeno adresare |
| V prvním případě jednoduché uvozovky "chrání" v nich uzavřený text před interpretací příkazovým řádkem. Druhý příklad je totožný s prvním s tím rozdílem, že dvojité uvozovky povolují interpretaci zástupných znaků. Zpětné lomítko brání interpretaci bezprostředně následujícího znaku.\\ | V prvním případě jednoduché uvozovky "chrání" v nich uzavřený text před interpretací příkazovým řádkem. Druhý příklad je totožný s prvním s tím rozdílem, že dvojité uvozovky povolují interpretaci zástupných znaků. Zpětné lomítko brání interpretaci bezprostředně následujícího znaku.\\ |
| |
| Mezi znaky interpretované příkazovou řádkou patří vedle mezery např. zástupné znaky, ampersand //&//, znak "svislítko" //|// a lomítko /////. | Mezi znaky interpretované příkazovou řádkou patří vedle mezery např. zástupné znaky, ampersand (//&//), znak "svislítko" (//|//) a lomítko (/////). |
| |
| === Apostrof === | === Apostrof === |
| echo $pracovni_adresar | echo $pracovni_adresar |
| |
| **Poznámka:** Pomocí prvního příkazu definujeme proměnnou //pracovni_adresar// a její hodnotu vypíšeme pomocí druhého příkazu. Při přiřazení hodnoty proměnné nesmí být mezi jménem proměnné, znakem rovno (//=//) a hodnotu mezera. | **Poznámka:** Pomocí prvního příkazu definujeme proměnnou //pracovni_adresar// a její hodnotu vypíšeme pomocí druhého příkazu. Při přiřazení hodnoty proměnné nesmí být mezi jménem proměnné, znakem rovno (//=//) a hodnotou mezera. |
| |
| === Přesměrování výstupu === | === Přesměrování výstupu === |
| ls -la | ls -la |
| |
| vypíše na obrazovku obsah pracovního adresáře. Ta je v tomto případě tzv. standardním výstupem. Kdybychom však chtěli výstup tohoto příkazu zapsat např. do souboru, museli bychom tento výstup přesměrovat. K tomu slouží znaky //>// a //>>//. | vypíše na obrazovku obsah pracovního adresáře. Ta je v tomto případě tzv. standardním výstupem. Kdybychom však chtěli výstup tohoto příkazu zapsat např. do souboru, museli bychom tento výstup přesměrovat. K tomu slouží znaky ''>'' a ''>>''. |
| |
| ls -la > obsah_adresare.txt | ls -la > obsah_adresare.txt |
| ls -la >> obsah_adresare.txt | ls -la >> obsah_adresare.txt |
| |
| Pomocí prvního příkazu vytvoříme soubor //obsah_adresare.txt//. Pokud tento soubor již existuje, přepíšeme jeho obsah. Druhý příkaz je totožný s tím rozdílem, že v případě existence souboru //obsah_adresare.txt// nedojde k přepsání jeho obsahu, ale přidání výstupu na konec souboru.\\ | Pomocí prvního příkazu vytvoříme soubor ''obsah_adresare.txt''. Pokud tento soubor již existuje, přepíšeme jeho obsah. Druhý příkaz je totožný s tím rozdílem, že v případě existence souboru ''obsah_adresare.txt'' nedojde k přepsání jeho obsahu, ale přidání výstupu na konec souboru.\\ |
| |
| V některých případech se může být žádoucí výstup příkazu zahodit. V tomto případě přesměrujeme výstup do adresáře ///dev/null//, který je jakousi "černou dírou" systému. | V některých případech se může být žádoucí výstup příkazu zahodit. V tomto případě přesměrujeme výstup do adresáře ''/dev/null'', který je jakousi "černou dírou" systému. |
| |
| ls -la > /dev/null | ls -la > /dev/null |
| |
| === Roury === | === Roury === |
| Roura je mechanismus, kterým je možné přímo předat výstup jednoho příkazu příkazu jinému. Klasickým příkladem je příkaz //grep//. | Roura je mechanismus, kterým je možné přímo předat výstup jednoho příkazu příkazu jinému. Klasickým příkladem je příkaz ''grep''. |
| |
| cat text.txt | grep Linux | cat text.txt | grep Linux |
| |
| Příkaz nalevo od "svislítka" vygerenuje obsah souboru //text.txt//, který je předán příkazu //grep//. Ten pak vypíše všechny řádky, které obsahují slovo Linux. | Příkaz nalevo od "svislítka" vygerenuje obsah souboru ''text.txt'', který je předán příkazu ''grep''. Ten pak vypíše všechny řádky, které obsahují slovo Linux. |
| |
| === Příkazy spouštěné na pozadí === | === Příkazy spouštěné na pozadí === |
| sleep 60& | sleep 60& |
| |
| Narozdíl od výše uvedené syntaxe, blokuje příkaz | Narozdíl od výše uvedené syntaxe, zablokuje příkaz |
| |
| sleep 60 | sleep 60 |
| |
| příkazový řádek po dobu 60 sekund. Po tuto dobu nemůže uživatel zadávat další příkazy a musí čekat, než příkaz skončí. | příkazový řádek na 60 sekund. Po tuto dobu nemůže uživatel zadávat další příkazy a musí čekat, než příkaz skončí. |
| |
| |
| ==== Uživatelé ==== | ==== Uživatelé ==== |
| | |
| | V //Linux//u rozlišujeme dvě základní kategorie úživatelů - běžného uživatele a tzv. superuživatele (root).\\ |
| | Účet superuživatele slouží pro správu systému. Tento uživatel tak může bez omezení přistupovat ke všem souborů, adresářům a procesům ((Proces lze zjednodušeně chápat jako spuštěnou aplikaci.)). Jeho práva jsou "absolutní" a nelze je omezit. Z tohoto důvodu je práce pod účetem superuživatele potenciálně nebezpečná - může totiž vést k poškození systému.\\ |
| | Naproti tomu běžní uživatelé mohou v systému vykonávat pouze takové činnosti, které jim dovolují přidělená práva. Standardně tato práva spravuje právě superuživatel.\\ |
| | |
| | Každý z uživatelů patří minimálně do jedné skupiny uživatelů, přičemž jedna z těchto skupin je defaultní. Skupiny uživatelů jsou důležité pro definování [[navody:fc5prirucka21#Definování přístupových práv|přístupových práv]]. Tímto způsobem je umožněn definované skupině uživatelů přístup ke společným souborům / adresářům popř. spouštění programů. |
| | |
| | === useradd === |
| | Příkaz ''useradd'' přidá do systému nového uživatele. Následující příkaz vytvoří uživatele ''uzivatel'' náležícího do defaultní skupiny ''skupina''. Pro tohoto uživatele vytvoří domovský adresář ''/home/uzivatel'' (v případě, že tento adresář ještě neexistuje). |
| | |
| | /usr/sbin/useradd -m uzivatel -g skupina |
| | |
| | **Poznámka:** Pro tohoto uživatele je ještě zapotřebí nastavit heslo pomocí příkazu ''passwd''. |
| | |
| | === userdel === |
| | ''userdel'' slouží k odstranění uživatele. Pomocí příkazu |
| | |
| | /usr/sbin/userdel -r uzivatel |
| | |
| | odstraníte ze systému uživatele ''uživatel'' včetně jeho domovské adresáře. |
| | |
| | === groupadd === |
| | Příkaz ''groupadd'' přidává do systému novou skupinu. |
| | |
| | /usr/sbin/groupadd -f skupina |
| | |
| | === groupdel === |
| | ''groupdel'' slouží k odebrání skupiny. Aby bylo možné skupinu odebrat, je nejprve nutné zrušit účet všem uživatelům, kteří do této skupiny patří. Předpokládejme, že budeme chtít zrušit skupinu ''skupina''. Seznam uživatelů náležících do této skupiny lze získat následujícím způsobem. Nejprve je třeba ze souboru ''etc/group'' zjistit identifikační číslo skupiny ''skupina''. |
| | |
| | cat /etc/group | grep skupina |
| | |
| | skupina:x:501: |
| | |
| | Seznam uživatelů této skupiny získáme pomocí |
| | |
| | cat /etc/passwd | grep 501 |
| | |
| | uzivatel:x:501:501::/home/uzivatel:/bin/bash |
| | |
| | Nejprve je třeba odstranit uživatele, po té je možné odstranit skupinu. |
| | |
| | /usr/sbin/userdel -r uzivatel |
| | /usr/sbin/groupdel skupina |
| |
| === passwd === | === passwd === |
| Příkaz //passwd// umožňuje uživateli provést změnu hesla. Jinému uživateli může heslo změnit pouze superuživatel.\\ | Příkaz ''passwd'' umožňuje uživateli provést změnu svého hesla. Jinému uživateli může heslo změnit pouze superuživatel.\\ |
| |
| Své heslo můžete změnit pomocí | Své heslo můžete změnit pomocí |
| |
| === su === | === su === |
| //su// je příkazem pro změnu uživatele. Klasickým případem je, když v rámci instalace aplikace popř. úpravě nastavení systému potřebujete získat práva superuživatele. Po zadání příkazu //su// bude vyzvání k zadání hesla daného uživatele (s vyjímkou případů, kdy tento příkaz spouštíte jako superuživatel).\\ | ''su'' je příkazem pro změnu uživatele. Klasickým případem je, když z důvodu instalace aplikace potřebujete získat práva superuživatele. Po zadání příkazu ''su'' bude vyzváni k zadání hesla daného uživatele (s vyjímkou případů, kdy tento příkaz spouštíte jako superuživatel).\\ |
| |
| Změnu uživatele na superuživatele provedeme pomocí | Změnu uživatele na superuživatele provedeme pomocí |
| su root | su root |
| |
| Jestliže se chceme změnit svou "identitu" na jiného uživatele, použijeme následující syntaxi | Jestliže se chcete změnit svou "identitu" na jiného uživatele, použijte následující syntaxi |
| |
| su jmeno_uzivatele | su jmeno_uzivatele |
| |
| //su// můžete také spustit ve tvaru | ''su'' můžete také spustit ve tvaru |
| |
| su - jmeno_uzivatele | su - jmeno_uzivatele |
| |
| Rozdíl oproti výše uvedené syntaxi je v tom, že se Vám nastaví kompletní shell prostředí daného uživatele (tj. včetně případných proměnných a dalších vlastností). | Rozdíl oproti výše uvedené syntaxi je v tom, že se Vám nastaví kompletní //shell// prostředí daného uživatele (tj. včetně případných proměnných a dalších vlastností). |
| |
| |
| |
| === uname === | === uname === |
| //uname// slouží ke zjištění údajů o systému, ke kterému jste momentálně přihlášeni. | ''uname'' slouží ke zjištění údajů o systému, ke kterému jste momentálně přihlášeni. |
| |
| uname -a | uname -a |
| |
| === whoami === | === whoami === |
| //whoami// vypíše jméno uživatele, který momentálně "ovládá" příkazový řádek. | ''whoami'' vypíše jméno uživatele, který momentálně "ovládá" příkazový řádek. |
| |
| whoami | whoami |
| |
| === free === | === free === |
| //free// vypíše informace o využití fyzické operační paměti a tzv. swapu. Údaje zde uváděné jsou v násobcích 1kB. | ''free'' vypíše informace o využití fyzické operační paměti a tzv. swapu. Údaje zde uváděné jsou v násobcích 1//kB//. |
| |
| free | free |
| |
| === w === | === w === |
| //w// zobrazí základní informace o uživatelích přihlášených do systému a o aplikacích, které tito uživatelé spustili. Dále lze pomocí tohoto příkazu získat informace o čase a zatížení CPU za poslední 1, 5 a 15 minut. | ''w'' zobrazí základní informace o uživatelích přihlášených do systému a o aplikacích, které tito uživatelé spustili. Dále lze pomocí tohoto příkazu získat informace o čase a zatížení //CPU// za poslední 1, 5 a 15 minut. |
| |
| w | w |
| |
| === df === | === df === |
| //df// slouží k získávání informací o místě připojení jednotlivých diskových oddílů a míře zaplnění jim přiděleného prostoru. | ''df'' slouží k získávání informací o místě připojení jednotlivých diskových oddílů a míře zaplnění jim přiděleného prostoru. |
| |
| df | df |
| /dev/hda1 5116668 3151676 1964992 62% /media/windows_c | /dev/hda1 5116668 3151676 1964992 62% /media/windows_c |
| |
| | Informace zde uváděné jsou v tzv. blocích, které mají standardně velikost 1//kB//. Pokud Vám tento formát přijde nepřehledný, zkuste použít syntaxi |
| Informace zde uváděné jsou v tzv. blocích, které mají standardně velikost 1kB. Pokud Vám tento formát přijde nepřehledný, zkuste použít syntaxi | |
| |
| df -h | df -h |
| /dev/hda1 4.9G 3.1G 1.9G 62% /media/windows_c | /dev/hda1 4.9G 3.1G 1.9G 62% /media/windows_c |
| | |
| která vypíše volné místo v kB/MB/GB. | která vypíše volné místo v //kB/////MB/////GB//. |
| | |
| | |
| |
| ====Práce se soubory==== | ====Práce se soubory==== |
| |
| === cd === | === cd === |
| //cd// slouží ke změně pracovního adresáře. Pracovním adresářem se rozumí adresář, ve kterém se uživatel momentálně nachází a k jehož souborům hodlá primárně přistupovat.\\ | ''cd'' slouží ke změně pracovního adresáře. Pracovním adresářem se rozumí adresář, ve kterém se uživatel momentálně nachází a k jehož souborům hodlá primárně přistupovat.\\ |
| Následujícím příkazem nastavníme adresář ///opt/games// jako pracovní. | Následujícím příkazem nastavníme adresář ''/opt/games'' jako pracovní. |
| |
| cd /opt/games | cd /opt/games |
| cd sauerbraten | cd sauerbraten |
| |
| nás přesune do podadresáře //sauerbraten//, který se nachází v aktuální pracovním adresáři.\\ | nás přesune do podadresáře ''sauerbraten'', který se nachází v aktuální pracovním adresáři.\\ |
| |
| V první zápise uvádíme tzv. absolutní cestu k adresáři, v druhém pak cestu relativní. Absolutní cesta vždy začíná lomítkem /////, což je adresář na samém vrchodu adresářového stromu - tzv. kořenový adresář. Naproti tomu relativní cesta lomítkem nezačíná - zadaný adresář je hledán pouze v pracovním adresáři. Absolutní cesta adresáře //sauerbraten// je tedy ///opt/games/sauerbraten//. | V první zápise uvádíme tzv. absolutní cestu k adresáři, v druhém pak cestu relativní. Absolutní cesta vždy začíná lomítkem ''/'', což je adresář na samém vrchodu adresářového stromu - tzv. kořenový adresář. Naproti tomu relativní cesta lomítkem nezačíná - zadaný adresář je hledán pouze v pracovním adresáři. Absolutní cesta adresáře ''sauerbraten'' je tedy ''/opt/games/sauerbraten''. |
| |
| === pwd === | === pwd === |
| //pwd// slouží k zjištění aktuálního pracovního adresáře. | ''pwd'' slouží k zjištění aktuálního pracovního adresáře. |
| |
| pwd | pwd |
| |
| === ls === | === ls === |
| Pomocí //ls// lze získat obsah adresáře. Maximální dostupnou informaci získáme pomocí přepínačů //-la//. | Pomocí ''ls'' lze získat obsah adresáře. Maximální dostupnou informaci získáme pomocí přepínačů ''-la''. |
| |
| ls -la /opt | ls -la /opt |
| |
| === du === | === du === |
| //du// vypíše množství diskového prostoru alokovaného pro zvolený soubor či adresář. | ''du'' vypíše množství diskového prostoru alokovaného pro zvolený soubor či adresář. |
| |
| Příkaz | Příkaz |
| 51900 /home/macky/.mozilla | 51900 /home/macky/.mozilla |
| ... | ... |
| | |
| |
| vypíše seznam souborů a adresářů obsažených v adresáři ///opt// spolu s údajem o velikosti v jednotkách 1kB diskového prostoru, který zabírají. Příkaz je také možné použít s přepínačem //-h//, který velikost souborů a adresářů vyjádří v jednotkách kB/MB/GB. | vypíše seznam souborů a adresářů obsažených v adresáři ''/opt'' spolu s údajem o velikosti v jednotkách 1//kB// diskového prostoru, který zabírají. Příkaz je také možné použít s přepínačem ''-h'', který velikost souborů a adresářů vyjádří v jednotkách //kB/////MB/////GB//. |
| |
| du -h /home/macky | du -h /home/macky |
| du -s /home/macky | du -s /home/macky |
| |
| naproti tomu vypíše pouze jedno číslo odpovídající velikosti diskového prostoru, který zabírá adresář ///opt// včetně podadresářů a souborů. Opět je možné použít přepínač //-h//. | naproti tomu vypíše pouze jedno číslo odpovídající velikosti diskového prostoru, který zabírá adresář ''/opt'' včetně podadresářů a souborů. Opět je možné použít přepínač ''-h''. |
| |
| du -sh /home/macky | du -sh /home/macky |
| | |
| 566M /home/macky | 566M /home/macky |
| |
| === file === | === file === |
| //file// slouží k zjištění typu (datového formátu) souboru. | ''file'' slouží k zjištění typu (datového formátu) souboru. |
| |
| file /opt/text.txt | file /opt/text.txt |
| |
| === rm === | === rm === |
| Příkaz //rm// se používá pro odstranění souborů, souborových linků a celé adresářové struktury. | Příkaz ''rm'' se používá pro odstranění souborů, souborových linků a celé adresářové struktury. |
| |
| rm -ri /opt/games | rm -ri /opt/games |
| |
| === rmdir === | === rmdir === |
| //rmdir// je příkaz, kterým se mažou adresáře. | ''rmdir'' je příkaz, kterým se mažou adresáře. |
| |
| rmdir /opt/games | rmdir /opt/games |
| |
| Stejně jako //rm// podporuje //rmdir// zástupné znaky. | Stejně jako ''rm'' podporuje ''rmdir'' zástupné znaky. |
| |
| === touch === | === touch === |
| Příkaz //touch// slouží k vytvoření souboru. | Příkaz ''touch'' slouží k vytvoření souboru. |
| |
| touch text.txt | touch text.txt |
| **Poznámka:** Soubor je ale možné vytvořit i pomocí textového editoru nebo přesměrováním výstupu jiného souboru. Klasickým případem je uložení výstupu manuálových stránek do souboru. | **Poznámka:** Soubor je ale možné vytvořit i pomocí textového editoru nebo přesměrováním výstupu jiného souboru. Klasickým případem je uložení výstupu manuálových stránek do souboru. |
| |
| man mkdir > manualove_stranky_mkdir.txt | man rmdir > manualove_stranky_mrdir.txt |
| |
| === mkdir === | === mkdir === |
| //mkdir// slouží k vytvoření nových adresářů. | ''mkdir'' slouží k vytvoření nových adresářů. |
| |
| mkdir /opt/games | mkdir /opt/games |
| === cp === | === cp === |
| |
| //cp// slouží ke kopírování souborů. | ''cp'' slouží ke kopírování souborů. |
| |
| cp zdrojove_soubory cilovy_soubor_nebo_adresar | cp zdrojove_soubory cilovy_soubor_nebo_adresar |
| |
| Pomocí výše uvedené syntaxe překopírujeme všechny soubory do cílového adresáře. Příkaz //cp// podporuje také zástupné znaky. | Pomocí výše uvedené syntaxe překopírujeme všechny soubory do cílového adresáře. Příkaz ''cp'' podporuje také zástupné znaky. |
| |
| === mv === | === mv === |
| //mv// slouží k přesunu / přejmenování souborů (včetně adresářů ((Příkaz sice nemůže fyzicky přesunout adresář, ale můžeho ho přejmenovat.)) ). Příkaz //mv// podporuje zástupné znaky. | ''mv'' slouží k přesunu / přejmenování souborů (včetně adresářů ((Příkaz sice nemůže fyzicky přesunout adresář, ale můžeho ho přejmenovat.)) ). Příkaz ''mv'' podporuje zástupné znaky. |
| |
| mv -f zdrojovy_soubor cilovy_soubor | mv -f zdrojovy_soubor cilovy_soubor |
| mv -f seznam_zdrojovych_souboru cilovy_adresar | mv -f seznam_zdrojovych_souboru cilovy_adresar |
| |
| **Poznámka:** Přepínač //-f// přepíše případné existující soubory. | **Poznámka:** Přepínač ''-f'' přepíše případné existující soubory. |
| |
| === find === | === find === |
| Pomocí //find// je možné nalézt umístění zvoleného souboru či adresáře. Tento příkaz podporuje zástupné znaky. | Pomocí ''find'' je možné nalézt umístění zvoleného souboru či adresáře. Tento příkaz podporuje zástupné znaky. |
| |
| find adresar_k_prohledani -name "jmeno_hledaneho_souboru_nebo_adresare" | find adresar_k_prohledani -name "jmeno_hledaneho_souboru_nebo_adresare" |
| |
| Následující příkaz vyhledá všechny textové soubory začínající velkým písmenem v celém systému ((Adresář ///// je tzv. kořenovým adresářem. Všechny adresáře jsou podadresáři tohoto adresáře. Proto, dáme-li prohledat kořenový adresář, prohledáváme v celý počítač.)). | Následující příkaz vyhledá všechny textové soubory začínající velkým písmenem v celém systému ((Adresář ''/'' je tzv. kořenovým adresářem. Všechny adresáře jsou podadresáři tohoto adresáře. Proto, dáme-li prohledat kořenový adresář, prohledáváme všechny připojené systémové soubory počítače.)). |
| |
| find / -name "[A-Z]*.txt" | find / -name "[A-Z]*.txt" |
| |
| === ln === | === ln === |
| //ln// vytváří tzv. linky na soubory. Podstata linků spočívá, jednodušeně řečeno, v tom, že odkazují na soubory. Rozlišujeme dva typy linků - pevné a symbolické.\\ | ''ln'' vytváří tzv. linky na soubory. Podstata linků spočívá v tom, že odkazují na soubory. Rozlišujeme dva typy linků - pevné a symbolické.\\ |
| Symblický link je soubor, který odkazuje na jiný soubor. Pokud provádíme např. editaci symbolického linku, provádíme v skutečnosti editaci souboru, na který tento link odkazuje.\\ Pevný link je naproti tomu odkazem přímým - není tvořen samostatným souborem ale pouze odkazem v adresáři. Navíc platí omezení, že soubor, na který se pevný link odkazuje, musí být umístěn na stejném diskovém oddílu.\\ | Symblický link je soubor, který odkazuje na jiný soubor. Pokud provádíme např. editaci symbolického linku, provádíme v skutečnosti editaci souboru, na který tento link odkazuje.\\ Pevný link je naproti tomu odkazem přímým - není tvořen samostatným souborem ale pouze odkazem v adresáři. Navíc platí omezení, že soubor, na který se pevný link odkazuje, musí být umístěn na stejném diskovém oddílu.\\ |
| |
| |
| === mc === | === mc === |
| //mc// je zkratka pro //Midnight Commander//. Nejedná se ani tako o klasický příkaz jako spíše o aplikaci - klon známého //Northon Commander// z dob nadvlády //MS-DOS//. Tato aplikace umožňuje vytváření, přesun, přejmenování a mazání souborů a adresářů. //mc// má také vestavěný editor pro modifikaci souborů, a obsahuje jednoduchého //FTP// klienta. | ''mc'' je zkratka pro //Midnight Commander//. Nejedná se ani tako o klasický příkaz jako spíše o aplikaci - klon známého //Northon Commander// z dob nadvlády //MS-DOS//. Tato aplikace umožňuje vytváření, přesun, přejmenování a mazání souborů a adresářů. ''mc'' má také vestavěný editor pro modifikaci souborů, a obsahuje jednoduchého //FTP// klienta. |
| |
| mc | mc |
| |
| **Poznámka:** Jestliže //mc// není nainstalován, lze ho snadno přídat jako superuživatel pomocí | **Poznámka:** Jestliže ''mc'' není nainstalován, lze ho snadno přídat jako superuživatel pomocí |
| |
| yum -y install mc | yum -y install mc |
| |
| |
| ==== Výpis obsahu souborů ==== | ==== Výpis obsahu souborů ==== |
| |
| === cat === | === cat === |
| //cat// slouží k výpisu obsahu souboru. | ''cat'' slouží k výpisu obsahu souboru. |
| |
| cat text.txt | cat text.txt |
| |
| === more === | === more === |
| //more// slouží podobně jako //cat// k výpisu obsahu souborů. Narozdíl od //cat// však //more// obsah souboru "rozobrazovkuje". To znamená, že obsah souboru nevypíše najednou, ale rozdělí jej. Na obrazovku vypíše vždy část textu a výpis pokračuje až po stisku klávesy. Tento příkaz se používá zejména při prohlížení dlouhých textových souborů. | ''more'' slouží podobně jako ''cat'' k výpisu obsahu souborů. Narozdíl od ''cat'' však ''more'' obsah souboru "rozobrazovkuje". To znamená, že obsah souboru nevypíše najednou, ale rozdělí jej. Na obrazovku vypíše vždy část textu a výpis pokračuje až po stisku klávesy. Tento příkaz se používá zejména při prohlížení dlouhých textových souborů. |
| |
| more text.txt | more text.txt |
| |
| === less === | === less === |
| Ačkoliv je název možná trochu matoucí, umí toho příkaz //less// více než příkaz //more//. Příkaz //less// stejně jako //more// provede "rozobrazovkování" výpisu obsahu souboru, avšak tento výpis je možné volně procházet pomocí kláves //Page Up// a //Page Down//. | Ačkoliv je název možná trochu matoucí, umí toho příkaz ''less'' více než příkaz ''more''. Příkaz ''less'' stejně jako ''more'' provede "rozobrazovkování" výpisu obsahu souboru, avšak tento výpis je možné volně procházet pomocí kláves //Page Up// a //Page Down//. |
| |
| less text.txt | less text.txt |
| |
| === grep === | === grep === |
| //grep// slouží k vyhledávání textových řetězců v souborech. Velice často se pojí s výše uvedenými příkazy. Následují příkaz nám vypíše všechny řádky souboru //text.txt//, které obsahují sekvenci znaků //inux//. | ''grep'' slouží k vyhledávání textových řetězců v souborech. Velice často se pojí s výše uvedenými příkazy. Následují příkaz nám vypíše všechny řádky souboru ''text.txt'', které obsahují sekvenci znaků //inux//. |
| | |
| cat text.txt | grep "inux" | |
| |
| Tento příkaz by např. vypsal všechny řádky, kde figuruje slovo //Linux// nebo //linux//. | cat text.txt | grep inux |
| |
| | Tento příkaz by vypsal všechny řádky souboru ''text.txt'', kde figuruje slovo //Linux// nebo //linux//. |
| |
| ==== Definování přístupových práv ==== | ==== Definování přístupových práv ==== |
| Jak již bylo zmíměno v kapitole [[navody:fc5prirucka21#Práce se soubory]], každý soubor a adresář má svého vlastníka. Ten pak určuje jaké operace mohou s těmito soubory / adresáři provádět ostatní uživatelé. Standardně se jedná v případě souborů o právo čtění (read), zápisu (write) a spouštění (execute); v případě adresáře pak o právo prohlížení obsahu (ekvivalent práva čtení), manipulace se soubory (ekvivalent práva zápisu) a právo zobrazovat informace o souborech (ekvivalent práva spouštění)((Vedle majitele souboru / adresáře může o těchto právech rozhodovat také superuživatel. Také jakákoliv nastavení provedená vlastníkem souboru / adresáře nemají vliv na práva superuživatele - ta jsou totiž vždy "absolutní".)). Při přidělování práv pak rozlišujeme následující tři skupiny uživatelů: (1) vlastníka souboru / adresáře, (2) tzv. skupinu uživatele a (3) ostatní uživatele. Práva může jednotlivým skupinám přidělit vlastník ((Práva může dokonce upravit také sama sobě. To však nemá dopad na možnost toto nastavení kdykoliv změnit.)). Přehled práv, která se váží k vybranému souboru / adresáři lze získat pomocí příkazu //ls//.\\ | Jak již bylo zmíměno v kapitole [[navody:fc5prirucka21#Práce se soubory]], každý soubor a adresář má svého vlastníka. Ten pak určuje, jaké operace mohou s těmito soubory / adresáři provádět ostatní uživatelé. Standardně se jedná v případě souborů o právo čtění (read), zápisu (write) a spouštění (execute); v případě adresáře pak o právo prohlížení obsahu (ekvivalent práva čtení), manipulace se soubory (ekvivalent práva zápisu) a právo zobrazovat informace o souborech (ekvivalent práva spouštění)((Vedle majitele souboru / adresáře může o těchto právech rozhodovat také superuživatel. Jakákoliv nastavení provedená vlastníkem souboru / adresáře nemají vliv na práva superuživatele - ta jsou totiž vždy "absolutní".)). Při přidělování práv pak rozlišujeme následující tři skupiny uživatelů: (1) vlastníka souboru / adresáře, (2) tzv. skupinu uživatele a (3) ostatní uživatele. Práva může jednotlivým skupinám přidělit vlastník ((Práva může dokonce upravit také sama sobě. To však nemá dopad na možnost toto nastavení kdykoliv změnit.)). Přehled práv, která se váží k vybranému souboru / adresáři lze získat pomocí příkazu ''ls''.\\ |
| Předpokládejme, že příkaz | Předpokládejme, že příkaz |
| |
| |
| === chgrp === | === chgrp === |
| Příkaz //chgrp// slouží ke změně vlastníků specifikovaných souborů / adresářů. Změnu skupiny může provést pouze vlastník popř. superuživatel. Tento příkaz podporuje zástupné znaky. | Příkaz ''chgrp'' slouží ke změně vlastníků specifikovaných souborů / adresářů. Změnu skupiny může provést pouze vlastník popř. superuživatel. Tento příkaz podporuje zástupné znaky. |
| |
| chgrp nova_skupina jmeno_souboru_nebo_adresar | chgrp nova_skupina jmeno_souboru_nebo_adresar |
| |
| === chown === | === chown === |
| Příkaz //chown// je podobný výše uvedenému příkazu //chgrp// s tím rozdílem, že slouží ke změně vlastníka souboru / adresáře. | Příkaz ''chown'' je podobný výše uvedenému příkazu ''chgrp'' s tím rozdílem, že slouží ke změně vlastníka souboru / adresáře. |
| |
| chown novy_vlastnik jmeno_souboru_nebo_adresare | chown novy_vlastnik jmeno_souboru_nebo_adresare |
| |
| === chmod === | === chmod === |
| Pomocí příkazu //chmod// lze měnit měnit práva přiřazená jednotlivým skupinám. Je možné použít dva způsoby zápisu.\\ | Pomocí příkazu ''chmod'' lze měnit měnit práva přiřazená jednotlivým skupinám. Je možné použít dva způsoby zápisu.\\ |
| V prvním případě nejprve specifikujeme skupinu uživatelů, kterou následuje znak plus (//+//) popř. mínus (//-//) doprovázený výčtem práv, která mají být přidána popř. odebrána. Co se skupin uživatelů týče, používají se písmena //u// (user) pro označení vlastníka, //g// (group) pro označení skupiny a //o// (other) pro označení ostatních uživatelů. Práva pak označujeme písmeny //r// (**r**ead) pro čtení, //w// (**w**rite) pro zápis a //x// (e**x**ecute) pro spuštění. Následující příkaz přidá vlastníkovi a jeho skupině práva čtení a zápisu pro soubor //soubor//, který se nachází v pracovním adresáři. | V prvním případě nejprve specifikujeme skupinu uživatelů, kterou následuje znak plus (//+//) popř. mínus (//-//) doprovázený výčtem práv, která mají být přidána popř. odebrána. Co se skupin uživatelů týče, používají se písmena //u// (**u**ser) pro označení vlastníka, //g// (**g**roup) pro označení skupiny a //o// (**o**ther) pro označení ostatních uživatelů. Práva pak označujeme písmeny //r// (**r**ead) pro čtení, //w// (**w**rite) pro zápis a //x// (e**x**ecute) pro spuštění.\\ |
| | Následující příkaz přidá vlastníkovi a jeho skupině práva čtení a zápisu pro soubor ''soubor'', který se nachází v pracovním adresáři. |
| |
| chmod ug+rw soubor | chmod ug+rw soubor |
| |
| ^ ^ čtení ^ zápis ^ spouštění ^ | ^ ^ čtení ^ zápis ^ spouštění ^ |
| ^ vlastník | 400 | 200 | 100 | | ^ vlastník | 400 | 200 | 100 | |
| ^ skupina | 40 | 20 | 10 | | ^ skupina | 40 | 20 | 10 | |
| ^ ostatní | 4 | 2 | 1 | | ^ ostatní | 4 | 2 | 1 | |
| |
| Výsledná práva jsou dána součtem čísel uvedených v tabulce. Například příkaz | Výsledná práva jsou dána součtem čísel uvedených v tabulce. Například příkaz |
| |
| === umask === | === umask === |
| Pomocí příkazu //umask// se nastavují implicitní práva pro nově vytvořené soubory. Syntaxe tohoto příkazu je podobná jako v případě //chmod// s číselnou notací. Zásadní rozdíl je v tom, že čísla neurčují práva, která se mají přidat ale naopak práva, která mají odebrána. Například | Pomocí příkazu ''umask'' se nastavují implicitní práva pro nově vytvořené soubory. Syntaxe tohoto příkazu je podobná jako v případě ''chmod'' s číselnou notací. Zásadní rozdíl je v tom, že čísla neurčují práva, která se mají přidat ale naopak práva, která mají odebrána. Například |
| |
| umask 027 | umask 027 |
| |
| ponechává vlastníkovi všechna práva, skupině vlastníka pak práva čtení a spouštění a ostatním uživatelům jsou odebrána všechna práva.\\ | ponechává vlastníkovi všechna práva, skupině vlastníka pak práva čtení a spouštění a ostatním uživatelům jsou odebrána všechna práva.\\ |
| Standardně jsou tato implicitní práva specifikována v souboru ///etc/bashrc//, nicméně každý uživatel si toto nastavení může změnit zápisem do souboru //.bashrc//, který se nachází v jeho domovském adresáři ((Domovským adresářem rozumíme adresář ///home/jmeno_uzivatele//.)). | Standardně jsou tato implicitní práva specifikována v souboru ''/etc/bashrc'', nicméně každý uživatel si toto nastavení může změnit zápisem do souboru ''.bashrc'', který se nachází v jeho domovském adresáři ((Domovským adresářem rozumíme adresář ''/home/jmeno_uzivatele''.)). |
| | |
| | |
| | |
| |
| ==== Řízení procesů ==== | ==== Řízení procesů ==== |
| |
| === ps === | === ps === |
| Pomocí příkazu //ps// získáte seznam všech spuštěných procesů | Pomocí příkazu ''ps aux'' získáte seznam všech spuštěných procesů |
| |
| ps aux | ps aux |
| ... | ... |
| |
| Z výše uvedeného výpisu lze pro každý proces zjistit uživatele, který jej spustil (položka //USER//) a identifikační číslo procesu (položka //PID//). Vzhledem k tomu, že tento výpis můžeme být vcelku dlouhý, je vhodné použít také příkaz //less// popř. //grep//. Například seznam všech procesů spuštěných uživatelem macky bychom získali pomocí příkazu | Z výše uvedeného výpisu lze pro každý proces zjistit uživatele, který jej spustil (položka //USER//) a identifikační číslo procesu (položka //PID//). Vzhledem k tomu, že tento výpis můžeme být vcelku dlouhý, je vhodné použít také příkaz ''less'' popř. ''grep''. Například seznam všech procesů spuštěných uživatelem macky bychom získali pomocí příkazu |
| |
| ps aux | grep macky | ps aux | grep macky |
| Každý uživatel může "zabít" svoje procesy; superuživatel pak může zabít jakýkoliv proces ((Asi nemá smysl zdůrazňovat, že bezhlavé zabíjení procesů superuživatelem může mít za následek kolaps systému.)). | Každý uživatel může "zabít" svoje procesy; superuživatel pak může zabít jakýkoliv proces ((Asi nemá smysl zdůrazňovat, že bezhlavé zabíjení procesů superuživatelem může mít za následek kolaps systému.)). |
| |
| | ==== Vypnutí / restart počítače ==== |
| | * Přečtěte si kapitolu [[navody:fc5prirucka#Obecné poznámky]]. |
| |
| | Počítač lze vypnout pomocí příkazu |
| |
| | /sbin/shutdown -h now |
| |
| | a restartovat pomocí |
| |
| | /sbin/shutdown -r now |
| | |
| |
| ===== Další informace ===== | ===== Další informace ===== |
| man prikaz | man prikaz |
| |
| Manuálovou stránku příkazu //ls// vyvoláme pomocí | Např. manuálovou stránku příkazu ''ls'' vyvoláme pomocí |
| |
| man ls | man ls |
| ... | ... |
| | |
| Informace uvedené v sekci //NAME// jsou využívány příkazem //apropos//. Tento příkaz vypisuje seznam manuálových stránek, které se váží k určitému klíčovému slovu. Pokud toto klíčové slovo figuruje v sekci //NAME//, je daná manuálová stránka vypsána na seznam.\\ | Informace uvedené v sekci //NAME// jsou využívány příkazem ''apropos''. Tento příkaz vypisuje seznam manuálových stránek, které se váží k určitému klíčovému slovu. Pokud toto klíčové slovo figuruje v sekci //NAME//, je daná manuálová stránka vypsána na seznam.\\ |
| Například seznam všech manuálových stránek, které se váží ke slovu //file//, získáme pomocí | Například seznam všech manuálových stránek, které se váží ke slovu //file//, získáme pomocí |
| |