Toto je starší verze dokumentu!
Základy příkazové řádky
I když již není znalost unixových příkazů pro soužití s Linuxem natolik důležitá jako dříve, není od věci osvojit si alespoň několik základních příkazů. Důvodem je, že
„klikací“ aplikace pro nastavení systému se mohou lišit pro jednotlivé verze distribuce. Příkazy však zůstavají neměnné. Navíc v případě, kdy budete nuceni pracovat např. v záchranném módu, budete odkázáni výhradně na příkazový řádek. Sečteno a podtrženo - znalost několika málo příkazů Vás nezabije, ale posílí (navíc zažije určitě řadu situací, kdy se Vám tato znalost bude i hodit). Jestliže Vás však tato kapitola už od prvního pohledu odpuzuje, můžete ji přeskočit.
V následujícím textu budeme zaměňovat pojmy příkazový řádek a terminál. Příkazovým řádkem / terminálem budeme rozumět rozhraní, pomocí něhož zadává uživatel příkazy. Dalším pojmem, se kterým se zde můžete setkat, je shell. shell je zjednodušeně řečeno software, který umožňuje komunikaci mezi uživatelem a jádrem OS Linux - je totiž zodpovědný za interpertaci příkazů zadávaných uživatelem prostřednictvím příkazového řádku. shell tak brání tomu, aby uživatelé přistupovali přímo k jádru, což lze chápat do jisté míry jako bezpečnostní prvek.
Pro OS Linux bylo vyvinuto několik shellů. Standardním shellem je bash, který bude s největší pravděpodobností také součástí Vaší instalace. bash je akronymem sousloví „Bourne Again SHell“ a je pokračovatelem původního shellu, který napsal Stephen Bourne koncem 70.let. Samotný bash pak pochází z roku 1987.
Dalším hojně používaným pojmem je příkaz. Příkaz není v podstatě nic jiného než soubor, který má nastaveno právo spouštění (viz. kapitola Definování přístupových práv). Většina těchto souborů je pak uložena v adresářích /sbin, /bin, /usr/bin a /usr/sbin. Jestliže chceme zadat daný příkaz stačí ve většině případů do příkazové řádky napsat pouze jeho jméno.
ls -la
Je však možné také zadat kompletní cestu.
/bin/ls -la
V případě, že adresář, ve kterém se nachází daný příkaz, není definován v proměnné PATH, je uvedení celé cesty nezbytné (viz. kapitola Proměnná PATH).
Příkazový řádek otevřete v grafickém prostředí Gnome pomocí nabídky Aplikace → Příslušenství → Terminál. V historii zadaných příkazů můžete listovat pomocí šipky nahoru a dolů. Dále je možné automaticky doplňovat názvy souborů a adresářů pomocí klávesy tabelator (stačí napsat část názvu souboru nebo adresáře a stisknout klávesu tabelatoru).
Poznámka: Zde uvedené příkazy lze označit jako naprosté minimum příkazové řádky - seznam příkazů není ani zdaleka vyčerpávající.
Obecné informace
Proměnná PATH
Jak již bylo zmíněno v úvodu, aby bylo možné spustit daný příkaz pouze zadáním jména bez specifikování celé cesty, musí být adresář, ve kterém je příkaz uložen, definován v proměnné PATH. Obsah této proměnné získáte pomocí příkazu
echo $PATH /usr/kerberos/bin:/usr/local/bin:/usr/bin:/bin:/usr/X11R6/bin:/home/macky/bin
Na výše uvedeném výpisu je vidět, že proměnná PATH obsahuje cesty k několika adresářům oddělených dvojtečkou. Jestliže uživatel zadá příkaz, jsou postupně v pořadí dané výpisem procházeny jednotlivé adresáře. V případě, že některý z těchto adresářů bude obsahovat soubor se stejným jménem jako jméno příkazu, pokusí se ho shell spustit.
ls -la
Jestliže se tento soubor spustit nepodaří (např. jestliže není nastaveno právo spouštění) nebo jestliže žádný z adresářů stejnojmnenný soubor neobsahuje, nahlásí shell chybu.
V případě, že soubor existuje, avšak jeho adresář není specifikován v proměnné PATH, jsou možná dvě řešení. Prvním a nejjednodušším řešením je uvést celou cestu k danému souboru.
/bin/ls -la
Druhou možností je pak přidat daný adresář do proměnné PATH. Editaci této proměnné může provádět pouze superuživatel. Je také dobré si rozmyslet, zda-li je opravdu nutné daný adresář do proměnné PATH přidávat. Jestliže totiž přidáme množství adresářů s velkým počtem souborů, může se z důvodu procházení těchto adresářů zpracování příkazů prodloužit. Dalším aspektem je pak bezpečnostnost. Jestliže bychom např. přidali adresář na začátek proměnné PATH a tento adresář nezabezpečili proti zápisu pro ostatní uživatele, může dojít k „podstrčení“ příkazu. shell totiž postupně prochází všechny adresáře a spustí první soubor prvního adresáře, jehož jméno se shoduje se jménem příkazu. Příkaz ls -la by pak namísto výpisu obsahu pracovního adresáře mohl např. mazat soubory.
Adresář /cesta/k/adresari je možné na konec proměnné PATH přidat pomocí příkazu
$PATH = echo $PATH:/cesta/k/adresari
Spuštení vícero příkazů
Standardně zapisujeme jeden příkaz na jeden řádek.
cd /usr/sbin ls -la
Znak středník umožňuje spustit několik příkazů po sobě v pořadí uvedeném v příkazové řádce.
cd /usr/sbin; ls -la
Tento zápis je ekvivalentní s výše uvedeným.
Zástupné znaky
Zástupné znaky (tzv. wildcards) nám umožňují specifikovat několik jmen souborů / adresářů. najednou.
Uvažujme soubory text.txt, textik.txt a latex.tex. Jestliže bychom chtěli zjistit např. nastavená práva přiřazená těmto souborům pro jednotivé uživatele, mohli toto provést pomocí tří příkazů
ls -la text.txt ls -la text.tex ls -ls latex.tex
nebo pomocí jednoho příkazů s použitím zástupných znaků
ls -la *tex*.t*
Zástupný znak hvězdička (*) představuje libovolný počet znaků (včetně žádného znaku).
Dalším zástupným znakem je otazník (?), kterým nahrazujeme libovolný jeden znak. Soubory text.txt a text.tex tedy můžeme pomocí tohoto zástupneho znaku výjádřit jako
ls -la text.t??
Libovolný znak z vybrané skupiny znaků lze zapsat pomocí dvojice hranatých závorek ([) a (]), které obsahují dané znaky. Uvažujme soubory text_a.txt, text_A.txt 1), text_b.text, text_B.txt, text_1.txt a text_2.txt. Příkaz
ls -la text_[a,b].txt
nám vypíše údaje o souborech text_a.txt a text_b.txt. Příkaz
ls -la text_[A-B].txt
zase vypíše údaje o souborech text_A.txt a text_B.txt. Údaje o souborech text_1.txt a text_2.txt získáme např. pomocí
ls -la text_[0-9].txt
Chceme-li získat údaje pro všechny soubory, použijeme syntaxi
ls -la text_[0-9, a-z, A-Z].txt
Informace o všech souborech kromě souboru text_2.txt získáme pomocí
ls -la text_[!2].txt
Použití závorek a zpětného lomítka
Způsob, jakým příkazový řádek vyhodnocuje zadané příkazy, si v některých případech může vynutit použití závorek popř. zpětného lomítka. Klasickým příkladem jsou mezery v názvech souborů a adresářů běžně používané v OS typu Windows. Jestliže budeme mít adresář jmeno adresare bude příkaz
cd jmeno adresare
interpretován stejně jako kdybychom zadali pouze
cd jmeno
Tento problém se dá vyřešit třemi způsoby.
cd 'jmeno adresare' cd "jmeno adresare" cd jmeno\ adresare
V prvním případě jednoduché uvozovky „chrání“ v nich uzavřený text před interpretací příkazovým řádkem. Druhý příklad je totožný s prvním s tím rozdílem, že dvojité uvozovky povolují interpretaci zástupných znaků. Zpětné lomítko brání interpretaci bezprostředně následujícího znaku.
Mezi znaky interpretované příkazovou řádkou patří vedle mezery např. zástupné znaky, ampersand &, znak „svislítko“ | a lomítko /.
Apostrof
Jestliže text uzavřeme do apostrofů, bude text zpracován jako příkaz a na jeho místo bude dosazen výstup tohoto příkazu.
$pracovni_adresar=`pwd` echo $pracovni_adresar
Poznámka: Pomocí prvního příkazu definujeme proměnnou pracovni_adresar a její hodnotu vypíšeme pomocí druhého příkazu. Při přiřazení hodnoty proměnné nesmí být mezi jménem proměnné, znakem rovno (=) a hodnotu mezera.
Přesměrování výstupu
Řada programů produkuje určitý výstup. Například příkaz
ls -la
vypíše na obrazovku obsah pracovního adresáře. Ta je v tomto případě tzv. standardním výstupem. Kdybychom však chtěli výstup tohoto příkazu zapsat např. do souboru, museli bychom tento výstup přesměrovat. K tomu slouží znaky > a ».
ls -la > obsah_adresare.txt ls -la >> obsah_adresare.txt
Pomocí prvního příkazu vytvoříme soubor obsah_adresare.txt. Pokud tento soubor již existuje, přepíšeme jeho obsah. Druhý příkaz je totožný s tím rozdílem, že v případě existence souboru obsah_adresare.txt nedojde k přepsání jeho obsahu, ale přidání výstupu na konec souboru.
V některých případech se může být žádoucí výstup příkazu zahodit. V tomto případě přesměrujeme výstup do adresáře /dev/null, který je jakousi „černou dírou“ systému.
ls -la > /dev/null
Roury
Roura je mechanismus, kterým je možné přímo předat výstup jednoho příkazu příkazu jinému. Klasickým příkladem je příkaz grep.
cat text.txt | grep Linux
Příkaz nalevo od „svislítka“ vygerenuje obsah souboru text.txt, který je předán příkazu grep. Ten pak vypíše všechny řádky, které obsahují slovo Linux.
Příkazy spouštěné na pozadí
Standardně jsou příkazy spouštěné na popředí. To znamená, že příkazový řádek je příkazem „zablokován“ 2) a uživatel musí čekat, než proběhne jeho zpracování. Alternativou k aplikacím spuštěným na pozadí jsou příkazy spuštěné na pozadí. V tomto případě není příkazový řádek příkazem blokován a uživatel může spouštět další příkazy. Příkaz se spustí na pozadí tak, že se na jeho konec přidá znak ampersand (&).
sleep 60&
Narozdíl od výše uvedené syntaxe, blokuje příkaz
sleep 60
příkazový řádek po dobu 60 sekund. Po tuto dobu nemůže uživatel zadávat další příkazy a musí čekat, než příkaz skončí.
Uživatelé
passwd
Příkaz passwd umožňuje uživateli provést změnu hesla. Jinému uživateli může heslo změnit pouze superuživatel.
Své heslo můžete změnit pomocí
passwd
Superuživatel pak může změnit heslo jiného uživatele pomocí
passwd jmeno_uzivatele
su
su je příkazem pro změnu uživatele. Klasickým případem je, když v rámci instalace aplikace popř. úpravě nastavení systému potřebujete získat práva superuživatele. Po zadání příkazu su bude vyzvání k zadání hesla daného uživatele (s vyjímkou případů, kdy tento příkaz spouštíte jako superuživatel).
Změnu uživatele na superuživatele provedeme pomocí
su
popř.
su root
Jestliže se chceme změnit svou „identitu“ na jiného uživatele, použijeme následující syntaxi
su jmeno_uzivatele
su můžete také spustit ve tvaru
su - jmeno_uzivatele
Rozdíl oproti výše uvedené syntaxi je v tom, že se Vám nastaví kompletní shell prostředí daného uživatele (tj. včetně případných proměnných a dalších vlastností).
Základní informace o systému
uname
uname slouží ke zjištění údajů o systému, ke kterému jste momentálně přihlášeni.
uname -a Linux localhost.localdomain 2.6.17-1.2139_FC5 #1 Fri Jun 23 12:40:16 EDT 2006 i686 athlon i386 GNU/Linux
whoami
whoami vypíše jméno uživatele, který momentálně „ovládá“ příkazový řádek.
whoami macky
free
free vypíše informace o využití fyzické operační paměti a tzv. swapu. Údaje zde uváděné jsou v násobcích 1kB.
free total used free shared buffers cached Mem: 515696 507504 8192 0 11444 189824 -/+ buffers/cache: 306236 209460 Swap: 0 0 0
w
w zobrazí základní informace o uživatelích přihlášených do systému a o aplikacích, které tito uživatelé spustili. Dále lze pomocí tohoto příkazu získat informace o čase a zatížení CPU za poslední 1, 5 a 15 minut.
w 18:15:43 up 1:11, 3 users, load average: 0.40, 0.76, 0.59 USER TTY FROM LOGIN@ IDLE JCPU PCPU WHAT macky :0 - 17:04 ?xdm? 4:35 0.66s gnome-session macky pts/1 :0.0 17:18 1:20 0.02s 0.02s bash macky pts/2 :0.0 18:12 0.00s 0.06s 0.01s w
df
df slouží k získávání informací o místě připojení jednotlivých diskových oddílů a míře zaplnění jim přiděleného prostoru.
df Filesystem 1K-blocks Used Available Use% Mounted on /dev/hda6 9912560 5660824 3740068 61% / tmpfs 257848 0 257848 0% /dev/shm /dev/hda7 1984016 614028 1267576 33% /home /dev/hda8 28080704 4358864 22272380 17% /opt /dev/hda1 5116668 3151676 1964992 62% /media/windows_c
Informace zde uváděné jsou v tzv. blocích, které mají standardně velikost 1kB. Pokud Vám tento formát přijde nepřehledný, zkuste použít syntaxi
df -h Filesystem Size Used Avail Use% Mounted on /dev/hda6 9.5G 5.4G 3.6G 61% / tmpfs 252M 0 252M 0% /dev/shm /dev/hda7 1.9G 600M 1.3G 33% /home /dev/hda8 27G 4.2G 22G 17% /opt /dev/hda1 4.9G 3.1G 1.9G 62% /media/windows_c
která vypíše volné místo v kB/MB/GB.
Práce se soubory
Každý soubor a adresář 3) má svého vlastníka. Standardně je vlastníkem souboru uživatel, který ho vytvořil. Soubory pak lze vytvářet pouze v adresářích, kde k tomu má uživatel oprávnění. Toto pravidlo neplatí pouze pro tzv. superuživatele 4) - ten může přistupovat ke všem souborům a adresářům bez omezení. Více o přístupových právech viz. kapitola Definování přístupových práv.
cd
cd slouží ke změně pracovního adresáře. Pracovním adresářem se rozumí adresář, ve kterém se uživatel momentálně nachází a k jehož souborům hodlá primárně přistupovat.
Následujícím příkazem nastavníme adresář /opt/games jako pracovní.
cd /opt/games
Příkaz
cd sauerbraten
nás přesune do podadresáře sauerbraten, který se nachází v aktuální pracovním adresáři.
pwd
pwd slouží k zjištění aktuálního pracovního adresáře.
pwd
ls
Pomocí ls lze získat obsah adresáře. Maximální dostupnou informaci získáme pomocí přepínačů -la.
ls -la /opt
du
du vypíše množství diskového prostoru alokovaného pro zvolený soubor či adresář.
Příkaz
du /opt
vypíše seznam souborů a adresářů obsažených v adresáři /opt spolu s údajem o velikosti diskového prostoru, který zabírají.
Příkaz
du -s /opt
naproti tomu vypíše pouze jedno číslo odpovídající velikosti diskového prostoru, který zabírá adresář /opt včetně podadresářů a souborů.
file
file slouží k zjištění typu (datového formátu) souboru.
file /opt/text.txt
rm
Příkaz rm se používá pro odstranění souborů, souborových linků a celé adresářové struktury.
rm -ri /opt/games
Při specifikaci souborů je možné použít zástupné znaky.
rm -ri /opt/games/*.txt rm -ri /opt/games/[A,B,C]*?
rmdir
rmdir je příkaz, kterým se mažou adresáře.
rmdir /opt/games
Stejně jako rm podporuje rmdir zástupné znaky.
mkdir
mkdir slouží k vytvoření nových adresářů.
mkdir /opt/games
Poznámka: Existuje také explicitní příkaz pro vytvoření souboru
touch jmeno_souboru
Soubor je ale možné vytvořit i pomocí textového editoru nebo přesměrováním výstupu jiného souboru. Klasickým případem je uložení výstupu manuálových stránek do souboru.
man mkdir > manualove_stranky_mkdir.txt
cp
cp slouží ke kopírování souborů.
cp zdrojove_soubory cilovy_soubor_nebo_adresar
Pomocí výše uvedené syntaxe překopírujeme všechny soubory do cílového adresáře. Příkaz cp podporuje také zástupné znaky.
mv
mv slouží k přesunu / přejmenování souborů (včetně adresářů 5) ). Příkaz mv podporuje zástupné znaky.
mv -f zdrojovy_soubor cilovy_soubor mv -f zdrojovy_adresar cilovy_adresar mv -f seznam_zdrojovych_souboru cilovy_adresar
Poznámka: Přepínač -f přepíše případné existující soubory.
find
Pomocí find je možné nalézt umístění zvoleného souboru či adresáře. Tento příkaz podporuje zástupné znaky.
find adresar_k_prohledani -name "jmeno_hledaneho_souboru_nebo_adresare"
Následující příkaz vyhledá všechny textové soubory začínající velkým písmenem v celém systému 6).
find / -name "[A-Z]*.txt"
ln
ln vytváří tzv. linky na soubory. Linky, zjednodušeně řečeno, odkazují na soubory. Rozlišujeme dva typy linků - pevné a symbolické.
Symblický link je soubor, který odkazuje na jiný soubor. Pokud provádíme např. editaci symbolického linku, provádíme v skutečnosti editaci souboru, na který tento link odkazuje.
Pevný link je naproti tomu odkazem přímým - není tvořen samostatným souborem ale pouze odkazem v adresáři. Navíc platí omezení, že soubor, na který se pevný link odkazuje, musí být umístěn na stejném diskovém oddílu.
Symbolický link vytvoříme pomocí
ln -s zdrojovy_soubor nazev_linku
pevný link pak pomocí
ln zdrojovy_soubor nazev_linku
Poznámka: Výhoda linků je zřejmá - umožnují elegantně obcházet potřebu kopírování souborů. To přispívá k úspoře místa na disku a konzistentnosti systému.
mc
mc je zkratka pro Midnight Commander. Nejedná se příkaz, ale o aplikaci - klon známého Northon Commander z dob nadvlády MS-DOS. Tato aplikace umožňuje vytváření, přesun, přejmenování a mazání souborů a adresářů. mc má také vestavěný editor pro modifikaci souborů, a obsahuje jednoduchého FTP klienta.
mc
Poznámka: Jestliže mc není nainstalován, lze ho snadno přídat jako superuživatel pomocí
yum -y install mc
Výpis obsahu souborů
cat
cat slouží k výpisu obsahu souboru.
Výpis obsahu souboru je možné přesměrovat do nového souboru.
cat text.txt > novy_textovy_soubor.txt
more
more slouží podobně jako cat k výpisu obsahu souborů. Narozdíl od cat však more obsah souboru „rozobrazovkuje“. To znamená, že obsah souboru nevypíše najednou, ale rozdělí se. Na obrazovku vypíše vždy část textu a výpis pokračuje až po stisku klávesy. Tento příkaz se používá zejména při prohlížení dlouhých textových souborů.
more text.txt
less
Ačkoliv je název možná trochu matoucí, umí toho příkaz less více než příkaz more. Příkaz less stejně jako more provede „rozobrazovkování“ výpisu obsahu souboru, avšak tento výpis je možné volně procházet pomocí kláves Page Up a Page Down.
less text.txt
grep
grep slouží k vyhledávání textových řetězců v souborech. Velice často se pojí s výše uvedenými příkazy. Následují příkaz nám vypíše všechny řádky souboru text.txt, které obsahují sekvenci znaků inux.
cat text.txt | grep "inux"
Tento příkaz by např. vypsal všechny řádky, kde figuruje slovo Linux nebo linux.
Definování přístupových práv
Jak již bylo zmíměno v kapitole Práce se soubory, každý soubor a adresář má svého vlastníka. Ten pak určuje jaké operace mohou s těmito soubory / adresáři provádět ostatní uživatelé. Standardně se jedná v případě souborů o právo čtění (read), zápisu (write) a spouštění (execute), v případě adresáře pak o právo prohlížení obsahu (ekvivalent práva čtení), manipulace se soubory (ekvivalent práva zápisu) a právo zobrazovat informace o souborech (ekvivalent práva spouštění)7). Při přidělování práv pak rozlišujeme následující tři skupiny uživatelů: (1) vlastníka souboru / adresáře, (2) tzv. skupinu uživatele a (3) ostatní uživatele. Práva může jednotlivým skupinám přidělit vlastník 8). Přehled práv, která se váží k vybranému souboru / adresáři lze získat pomocí příkazu ls.
Předpokládejme, že příkaz
ls -la /home/macky/text.txt
zobrazil výpis
´-rwxr-xr-x 1 macky skupina 23056 čec 26 23:10 Derivates.tex
První znak pomlčka (-) značí, že se jedná o soubor 9). Následující trojice znaků značí práva vlastníka souboru - jedná se o právo čtení (read), zápisu (write) a spouštění (execute). Další trojice definuje práva skupiny a to jmenovitě právo čtení a spouštění. Ostatním uživatelům byla opět přidělena práva čtení a spouštění. Dále nám výpis říká, že vlastníkem souboru je uživatel macky, který náleží do skupiny skupina.
chgrp
Příkaz chgrp slouží ke změně vlastníků specifikovaných souborů / adresářů. Změnu skupiny může provést pouze vlastník popř. superuživatel. Tento příkaz podporuje zástupné znaky.
chgrp nova_skupina jmeno_souboru_nebo_adresar
chown
Příkaz chown je podobný výše uvedenému příkazu chgrp s tím rozdílem, že slouží ke změně vlastníka souboru / adresáře.
chown novy_vlastnik jmeno_souboru_nebo_adresare
chmod
Pomocí příkazu chmod lze měnit měnit práva přiřazená jednotlivým skupinám. Je možné použít dva způsoby zápisu.
V prvním případě nejprve specifikujeme skupinu uživatelů, která následuje znak plus (+) popř. mínus (-) následovaný výčtem práv, která mají být přidána popř. odebrána. Co se skupin uživatelů týče, používají se písmena u (user) pro označení vlastníka, g (group) pro označení skupiny a o (other) pro označení ostatních uživatelů. Práva pak označujeme písmeny r (read) pro čtení, w (write) pro zápis a x (execute) pro spuštění. Následující příkaz přidá vlastníkovi a jeho skupině práva čtení a zápisu pro soubor soubor, který se nachází v pracovním adresáři.
chmod ug+rw soubor
Druhá varianta zápisu využívá čísel.
čtení | zápis | spouštění | |
---|---|---|---|
vlastník | 400 | 200 | 100 |
skupina | 40 | 20 | 10 |
ostatní | 4 | 2 | 1 |
Výsledná práva jsou dána součtem čísel uvedených v tabulce. Například příkaz
cmod 750 soubor
nastaví vlastníkovi všechna práva, skupině vlastníka právo čtení a spouštění. Ostatním uživatelům nebyla přidělena žádná práva. Výsledné číslo 750 je tedy součtem čísel 400, 200, 100, 40 a 10.
umask
Pomocí příkazu umask se nastavují implicitní práva pro nově vytvořené soubory. Syntaxe tohoto příkazu je podobná jako v případě chmod s číselnou notací. Zásadní rozdíl je v tom, že čísla neurčují práva, která se mají přidat ale naopak práva, která mají odebrána. Například
umask 027
ponechává vlastníkovi všechna práva, skupině vlastníka pak práva čtení a spouštění a ostatním uživatelům jsou odebrána všechna práva.
Standardně jsou tato implicitní práva specifikována v souboru /etc/bashrc, nicméně každý uživatel si toto nastavení může změnit zápisem do souboru .bashrc, který se nachází v jeho domovském adresáři 10).
Řízení procesů
Procesem budeme pro účely této kapitoly rozumnět jakýkoliv spuštěný program.
ps
Pomocí příkazu ps získáte seznam všech spuštěných procesů
ps aux USER PID %CPU %MEM VSZ RSS TTY STAT START TIME COMMAND root 1 0.0 0.1 1992 676 ? Ss 20:24 0:00 init [5] root 2 0.0 0.0 0 0 ? SN 20:24 0:00 [ksoftirqd/0] root 3 0.0 0.0 0 0 ? S 20:24 0:00 [watchdog/0] root 4 0.0 0.0 0 0 ? S< 20:24 0:00 [events/0] root 5 0.0 0.0 0 0 ? S< 20:24 0:00 [khelper] root 6 0.0 0.0 0 0 ? S< 20:24 0:00 [kthread] root 2045 0.0 0.8 11480 4636 ? S 20:24 0:00 python ./hpssd.py root 2057 0.0 0.5 9272 2908 ? Ss 20:24 0:00 cupsd postgres 2143 0.0 0.6 20232 3108 ? S 20:25 0:00 /usr/bin/postmaster -p 5432 -D /var/lib/pgsql/data postgres 2145 0.0 0.1 10020 560 ? S 20:25 0:00 postgres: logger process postgres 2147 0.0 0.1 20232 852 ? S 20:25 0:00 postgres: writer process postgres 2148 0.0 0.1 11020 548 ? S 20:25 0:00 postgres: stats buffer process postgres 2149 0.0 0.1 10252 728 ? S 20:25 0:00 postgres: stats collector process macky 2956 0.0 2.1 52884 11104 ? Sl 20:36 0:00 xmms -e macky 3202 0.4 2.7 88864 14324 ? S 21:16 0:00 gaim ...
Z výše uvedeného výpisu lze pro každý proces zjistit uživatele, který jej spustil (položka USER) a identifikační číslo procesu (položka PID). Vzhledem k tomu, že tento výpis můžeme být vcelku dlouhý, je vhodné použít také příkaz less popř. grep. Například seznam všech procesů spuštěných uživatelem macky bychom získali pomocí příkazu
ps aux | grep macky
kill
Příkaz kill slouží k ukončení procesů. Jeho syntaxe je následující
kill pid_procesu
PID daného procesu lze získat pomocí příkazu
ps aux
Každý uživatel může „zabít“ svůj proces; superuživatel pak může zabít jakýkoliv proces. Asi nemá smysl zdůrazňovat, že bezhlavé zabíjení procesů superuživatelem může mít za následek kolaps systému.
Poznámka: Bližší informace o výše uváděných příkazech můžete získat pomocí
man prikaz