Tato kapitola obsahuje obecné poznámky, které se týkají následujících kapitol. Jedná se zejména o požadavek spouštění některých příkazů z účtu tzv. superuživatele při instalaci nových aplikací a modifikaci konfiguračních souborů.

Příkazy, které je třeba spustit v příkazové řádce, jsou uváděny v rámečku, popř. je nutné použít obsah tohoto rámečku v souladu s uváděnými instrukcemi. Příkazový řádek lze spustit pomocí Aplikace → Systémové nástroje → Terminál. Abyste předešli možným překlepům, doporučujeme kopírovat příkazy přímo do příkazového řádku (pravé kliknutí na příkaz kopírovat a vlož; je možné také používat Ctrl+C pro kopírování a Shift+Insert pro vkládání).

Velkou část příkazů uváděných v této příručce je nutné spouštět jako tzv. superuživatel. Důvodem je, že v Linuxu mají všechny soubory, adresáře a procesy svého vlastníka¹⁾. Například standardní uživatel je vlastníkem obsahu svého domovského adresáře a procesů, které spustil. V operačních systémech Linux existuje vedle standardního uživatele také tzv. superuživatel (root). Superuživatel muže manipulovat se všemi soubory, adresáři a procesy bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem. Práva superuživatele jsou velice často vyžadována při instalaci nových programů nebo při editování konfiguračních souborů. Superuživatel tak vystupuje v roli administrátora systému. Proto musíte před samotným zadáním příkazu zadat

 su

a následně zadat heslo superuživatele.

Poznámka: Aplikace yum a wget vyžadují pro instalaci / aktualizaci / stáhnutí programů připojení k Internetu.

Doufáme, že Vám tato příručka pomůže a přejeme Vám mnoho štěstí při odhalování tajů operačního systému Linux.

Hlavní stránka