Obsah

Hlavní stránka

Základy příkazové řádky

I když již není znalost unixových příkazů pro soužití s Linuxem natolik důležitá jako dříve, není od věci osvojit si alespoň několik základních příkazů. Důvodem je, že „klikací“ aplikace pro nastavení systému se mohou lišit pro jednotlivé verze distribuce - příkazy však zůstávají neměnné. Navíc v případě, kdy budete nuceni pracovat např. v záchranném módu, budete odkázáni výhradně na příkazový řádek. Sečteno a podtrženo - znalost několika málo příkazů Vás nezabije, ale posílí (navíc zažije určitě řadu situací, kdy se Vám tato znalost bude i hodit). Jestliže Vás však tato kapitola už od prvního pohledu odpuzuje, můžete ji přeskočit.

V následujícím textu budeme zaměňovat pojmy příkazový řádek a terminál. Příkazovým řádkem / terminálem budeme rozumět rozhraní, pomocí něhož zadává uživatel příkazy. Dalším pojmem, se kterým se zde můžete setkat, je shell. shell je zjednodušeně řečeno software, který umožňuje komunikaci mezi uživatelem a jádrem OS Linux - je totiž zodpovědný za interpertaci příkazů zadávaných uživatelem prostřednictvím příkazového řádku. shell tak brání tomu, aby uživatelé přistupovali přímo k jádru, což lze chápat do jisté míry jako bezpečnostní prvek.
Pro OS Linux bylo vyvinuto několik shellů. Standardním shellem je bash, který bude s největší pravděpodobností také součástí Vaší instalace. bash je akronymem sousloví „Bourne Again SHell“ a je pokračovatelem původního shellu, který napsal Stephen Bourne koncem 70.let. Samotný bash pak pochází z roku 1987.

Dalším hojně používaným pojmem je příkaz. Příkaz není v podstatě nic jiného než soubor, který má nastaveno právo spouštění (viz. kapitola Definování přístupových práv). Většina těchto souborů je pak uložena v adresářích /sbin, /bin, /usr/bin a /usr/sbin. Jestliže chceme zadat daný příkaz stačí ve většině případů do příkazové řádky napsat pouze jeho jméno.

ls -la

Je však možné také zadat kompletní cestu.

/bin/ls -la

V případě, že adresář, ve kterém se nachází daný příkaz, není definován v proměnné PATH, je uvedení celé cesty nezbytné (viz. kapitola Proměnná PATH).

Příkazový řádek otevřete v grafickém prostředí Gnome pomocí nabídky Aplikace → Příslušenství → Terminál. V historii zadaných příkazů můžete listovat pomocí šipky nahoru a dolů. Dále je možné automaticky doplňovat názvy souborů a adresářů pomocí klávesy tabelator (stačí napsat část názvu souboru nebo adresáře a stisknout klávesu tabelatoru).

Poznámka: Zde uvedené příkazy lze označit jako naprosté minimum příkazové řádky - seznam příkazů není ani zdaleka vyčerpávající.

Obecné informace

Proměnná PATH

Jak již bylo zmíněno v úvodu, aby bylo možné spustit daný příkaz pouze zadáním jména bez specifikování celé cesty, musí být adresář, ve kterém je příkaz uložen, definován v proměnné PATH. Obsah této proměnné získáte pomocí příkazu

echo $PATH
  
/usr/kerberos/bin:/usr/local/bin:/usr/bin:/bin:/usr/X11R6/bin:/home/macky/bin

Na výše uvedeném výpisu je vidět, že proměnná PATH obsahuje cesty k několika adresářům oddělených dvojtečkou. Jestliže uživatel zadá příkaz, jsou postupně v pořadí daném výpisem procházeny jednotlivé adresáře. V případě, že některý z těchto adresářů bude obsahovat soubor se stejným jménem jako jméno příkazu, pokusí se ho shell spustit.

ls -la

Jestliže se tento soubor spustit nepodaří (např. jestliže není nastaveno právo spouštění) nebo jestliže žádný z adresářů stejnojmenný soubor neobsahuje, nahlásí shell chybu.
V případě, že soubor sice existuje, avšak jeho adresář není specifikován v proměnné PATH, jsou možná dvě řešení. Prvním a nejjednodušším řešením je uvést celou cestu k danému souboru.

/bin/ls -la

Druhou možností je pak přidat daný adresář do proměnné PATH. Editaci této proměnné může provádět pouze superuživatel. Je také dobré si rozmyslet, zda-li je opravdu nutné daný adresář do proměnné PATH přidávat. Jestliže totiž přidáme množství adresářů s velkým počtem souborů, může dojít z důvodu procházení těchto adresářů k prodloužení zpracování příkazů. Dalším aspektem je pak bezpečnostnost. Jestliže bychom např. přidali adresář na začátek proměnné PATH a tento adresář nezabezpečili proti zápisu pro ostatní uživatele, může dojít k „podstrčení“ příkazu. shell totiž postupně prochází všechny adresáře a spustí první soubor prvního adresáře, jehož jméno se shoduje se jménem příkazu. Příkaz ls -la by pak namísto výpisu obsahu pracovního adresáře mohl např. mazat soubory.
Adresář /cesta/k/adresari je možné na konec proměnné PATH přidat pomocí příkazu

$PATH = echo $PATH:/cesta/k/adresari

Spuštení vícero příkazů

Standardně zapisujeme jeden příkaz na jeden řádek.

cd /usr/sbin
ls -la

Znak středník (;) umožňuje spustit několik příkazů po sobě v pořadí uvedeném v příkazové řádce.

cd /usr/sbin; ls -la

Tento zápis je ekvivalentní s výše uvedeným.

Zástupné znaky

Zástupné znaky (tzv. wildcards) umožňují specifikovat několik jmen souborů / adresářů najednou.
Uvažujme soubory text.txt, textik.txt a latex.tex. Jestliže bysme chtěli zjistit např. nastavená práva přiřazená těmto souborům pro jednotivé uživatele, můžeme použít tři samostatné příkazy

ls -la text.txt
ls -la text.tex
ls -ls latex.tex

nebo jeden příkaz.

ls -la *tex*.t*

Zástupný znak hvězdička (*) představuje libovolný počet znaků (včetně žádného znaku).
Dalším zástupným znakem je otazník (?), kterým nahrazujeme libovolný jeden znak. Soubory text.txt a text.tex tedy můžeme pomocí tohoto zástupneho znaku výjádřit jako

ls -la text.t??

Libovolný znak z vybrané skupiny znaků lze zapsat pomocí dvojice hranatých závorek ([ , ]), které obsahují dané znaky. Uvažujme soubory text_a.txt, text_A.txt 1), text_b.text, text_B.txt, text_1.txt a text_2.txt. Příkaz

ls -la text_[a,b].txt

nám vypíše údaje o souborech text_a.txt a text_b.txt. Příkaz

ls -la text_[A-B].txt

zase vypíše údaje o souborech text_A.txt a text_B.txt. Údaje o souborech text_1.txt a text_2.txt získáme např. pomocí

ls -la text_[0-9].txt

Chceme-li získat údaje pro všechny soubory, použijeme syntaxi

ls -la text_[0-9, a-z, A-Z].txt

Informace o všech souborech kromě souboru text_2.txt získáme pomocí

ls -la text_[!2].txt

Použití závorek a zpětného lomítka

Způsob, jakým příkazový řádek vyhodnocuje zadané příkazy, si v některých případech může vynutit použití závorek popř. zpětného lomítka. Klasickým příkladem jsou mezery v názvech souborů a adresářů běžně používané v OS typu Windows. Jestliže budeme mít adresář jmeno adresare bude příkaz

cd jmeno adresare

interpretován stejně jako kdybychom zadali pouze

cd jmeno

Tento problém se dá vyřešit třemi způsoby.

cd 'jmeno adresare'
cd "jmeno adresare"
cd jmeno\ adresare

V prvním případě jednoduché uvozovky „chrání“ v nich uzavřený text před interpretací příkazovým řádkem. Druhý příklad je totožný s prvním s tím rozdílem, že dvojité uvozovky povolují interpretaci zástupných znaků. Zpětné lomítko brání interpretaci bezprostředně následujícího znaku.

Mezi znaky interpretované příkazovou řádkou patří vedle mezery např. zástupné znaky, ampersand (&), znak „svislítko“ (|) a lomítko (/).

Apostrof

Jestliže text uzavřeme do apostrofů, bude text zpracován jako příkaz a na jeho místo bude dosazen výstup tohoto příkazu.

$pracovni_adresar=`pwd`
echo $pracovni_adresar

Poznámka: Pomocí prvního příkazu definujeme proměnnou pracovni_adresar a její hodnotu vypíšeme pomocí druhého příkazu. Při přiřazení hodnoty proměnné nesmí být mezi jménem proměnné, znakem rovno (=) a hodnotou mezera.

Přesměrování výstupu

Řada programů produkuje určitý výstup. Například příkaz

ls -la

vypíše na obrazovku obsah pracovního adresáře. Ta je v tomto případě tzv. standardním výstupem. Kdybychom však chtěli výstup tohoto příkazu zapsat např. do souboru, museli bychom tento výstup přesměrovat. K tomu slouží znaky > a ».

ls -la > obsah_adresare.txt
ls -la >> obsah_adresare.txt

Pomocí prvního příkazu vytvoříme soubor obsah_adresare.txt. Pokud tento soubor již existuje, přepíšeme jeho obsah. Druhý příkaz je totožný s tím rozdílem, že v případě existence souboru obsah_adresare.txt nedojde k přepsání jeho obsahu, ale přidání výstupu na konec souboru.

V některých případech se může být žádoucí výstup příkazu zahodit. V tomto případě přesměrujeme výstup do adresáře /dev/null, který je jakousi „černou dírou“ systému.

ls -la > /dev/null

Roury

Roura je mechanismus, kterým je možné přímo předat výstup jednoho příkazu příkazu jinému. Klasickým příkladem je příkaz grep.

cat text.txt | grep Linux

Příkaz nalevo od „svislítka“ vygerenuje obsah souboru text.txt, který je předán příkazu grep. Ten pak vypíše všechny řádky, které obsahují slovo Linux.

Příkazy spouštěné na pozadí

Standardně jsou příkazy spouštěné na popředí. To znamená, že příkazový řádek je příkazem „zablokován“ 2) a uživatel musí čekat, než proběhne jeho zpracování. Alternativou k aplikacím spuštěným na pozadí jsou příkazy spuštěné na pozadí. V tomto případě není příkazový řádek příkazem blokován a uživatel může spouštět další příkazy. Příkaz se spustí na pozadí tak, že se na jeho konec přidá znak ampersand (&).

sleep 60&

Narozdíl od výše uvedené syntaxe, zablokuje příkaz

sleep 60

příkazový řádek na 60 sekund. Po tuto dobu nemůže uživatel zadávat další příkazy a musí čekat, než příkaz skončí.

Uživatelé

V Linuxu rozlišujeme dvě základní kategorie úživatelů - běžného uživatele a tzv. superuživatele (root).
Účet superuživatele slouží pro správu systému. Tento uživatel tak může bez omezení přistupovat ke všem souborů, adresářům a procesům 3). Jeho práva jsou „absolutní“ a nelze je omezit. Z tohoto důvodu je práce pod účetem superuživatele potenciálně nebezpečná - může totiž vést k poškození systému.
Naproti tomu běžní uživatelé mohou v systému vykonávat pouze takové činnosti, které jim dovolují přidělená práva. Standardně tato práva spravuje právě superuživatel.

Každý z uživatelů patří minimálně do jedné skupiny uživatelů, přičemž jedna z těchto skupin je defaultní. Skupiny uživatelů jsou důležité pro definování přístupových práv. Tímto způsobem je umožněn definované skupině uživatelů přístup ke společným souborům / adresářům popř. spouštění programů.

useradd

Příkaz useradd přidá do systému nového uživatele. Následující příkaz vytvoří uživatele uzivatel náležícího do defaultní skupiny skupina. Pro tohoto uživatele vytvoří domovský adresář /home/uzivatel (v případě, že tento adresář ještě neexistuje).

/usr/sbin/useradd -m uzivatel -g skupina

Poznámka: Pro tohoto uživatele je ještě zapotřebí nastavit heslo pomocí příkazu passwd.

userdel

userdel slouží k odstranění uživatele. Pomocí příkazu

/usr/sbin/userdel -r uzivatel

odstraníte ze systému uživatele uživatel včetně jeho domovské adresáře.

groupadd

Příkaz groupadd přidává do systému novou skupinu.

/usr/sbin/groupadd -f skupina

groupdel

groupdel slouží k odebrání skupiny. Aby bylo možné skupinu odebrat, je nejprve nutné zrušit účet všem uživatelům, kteří do této skupiny patří. Předpokládejme, že budeme chtít zrušit skupinu skupina. Seznam uživatelů náležících do této skupiny lze získat následujícím způsobem. Nejprve je třeba ze souboru etc/group zjistit identifikační číslo skupiny skupina.

cat /etc/group | grep skupina
  
skupina:x:501:

Seznam uživatelů této skupiny získáme pomocí

cat /etc/passwd | grep 501

uzivatel:x:501:501::/home/uzivatel:/bin/bash

Nejprve je třeba odstranit uživatele, po té je možné odstranit skupinu.

/usr/sbin/userdel -r uzivatel
/usr/sbin/groupdel skupina  

passwd

Příkaz passwd umožňuje uživateli provést změnu svého hesla. Jinému uživateli může heslo změnit pouze superuživatel.

Své heslo můžete změnit pomocí

passwd 

Superuživatel pak může změnit heslo jiného uživatele pomocí

passwd jmeno_uzivatele

su

su je příkazem pro změnu uživatele. Klasickým případem je, když z důvodu instalace aplikace potřebujete získat práva superuživatele. Po zadání příkazu su bude vyzváni k zadání hesla daného uživatele (s vyjímkou případů, kdy tento příkaz spouštíte jako superuživatel).

Změnu uživatele na superuživatele provedeme pomocí

su

popř.

su root

Jestliže se chcete změnit svou „identitu“ na jiného uživatele, použijte následující syntaxi

su jmeno_uzivatele

su můžete také spustit ve tvaru

su - jmeno_uzivatele

Rozdíl oproti výše uvedené syntaxi je v tom, že se Vám nastaví kompletní shell prostředí daného uživatele (tj. včetně případných proměnných a dalších vlastností).

Základní informace o systému

uname

uname slouží ke zjištění údajů o systému, ke kterému jste momentálně přihlášeni.

uname -a

Linux localhost.localdomain 2.6.17-1.2139_FC5 #1 Fri Jun 23 12:40:16 EDT 2006 i686 athlon i386 GNU/Linux

whoami

whoami vypíše jméno uživatele, který momentálně „ovládá“ příkazový řádek.

whoami

macky

free

free vypíše informace o využití fyzické operační paměti a tzv. swapu. Údaje zde uváděné jsou v násobcích 1kB.

free
             total       used       free     shared    buffers     cached
Mem:        515696     507504       8192          0      11444     189824
-/+ buffers/cache:     306236     209460
Swap:            0          0          0

w

w zobrazí základní informace o uživatelích přihlášených do systému a o aplikacích, které tito uživatelé spustili. Dále lze pomocí tohoto příkazu získat informace o čase a zatížení CPU za poslední 1, 5 a 15 minut.

w

  18:15:43 up  1:11,  3 users,  load average: 0.40, 0.76, 0.59
USER     TTY      FROM              LOGIN@   IDLE   JCPU   PCPU WHAT
macky    :0       -                17:04   ?xdm?   4:35   0.66s gnome-session
macky    pts/1    :0.0             17:18    1:20   0.02s  0.02s bash
macky    pts/2    :0.0             18:12    0.00s  0.06s  0.01s w

df

df slouží k získávání informací o místě připojení jednotlivých diskových oddílů a míře zaplnění jim přiděleného prostoru.

df

Filesystem           1K-blocks      Used Available Use% Mounted on
/dev/hda6              9912560   5660824   3740068  61% /
tmpfs                   257848         0    257848   0% /dev/shm
/dev/hda7              1984016    614028   1267576  33% /home
/dev/hda8             28080704   4358864  22272380  17% /opt
/dev/hda1              5116668   3151676   1964992  62% /media/windows_c

Informace zde uváděné jsou v tzv. blocích, které mají standardně velikost 1kB. Pokud Vám tento formát přijde nepřehledný, zkuste použít syntaxi

df -h

Filesystem            Size  Used Avail Use% Mounted on
/dev/hda6             9.5G  5.4G  3.6G  61% /
tmpfs                 252M     0  252M   0% /dev/shm
/dev/hda7             1.9G  600M  1.3G  33% /home
/dev/hda8              27G  4.2G   22G  17% /opt
/dev/hda1             4.9G  3.1G  1.9G  62% /media/windows_c

která vypíše volné místo v kB/MB/GB.

Práce se soubory

Každý soubor a adresář 4) má svého vlastníka. Standardně je vlastníkem souboru uživatel, který ho vytvořil. Soubory pak lze vytvářet pouze v adresářích, kde k tomu má uživatel oprávnění. Toto pravidlo neplatí pouze pro tzv. superuživatele 5) - ten může přistupovat ke všem souborům a adresářům bez omezení. Více o přístupových právech viz. kapitola Definování přístupových práv.

cd

cd slouží ke změně pracovního adresáře. Pracovním adresářem se rozumí adresář, ve kterém se uživatel momentálně nachází a k jehož souborům hodlá primárně přistupovat.
Následujícím příkazem nastavníme adresář /opt/games jako pracovní.

cd /opt/games

Příkaz

cd sauerbraten

nás přesune do podadresáře sauerbraten, který se nachází v aktuální pracovním adresáři.

V první zápise uvádíme tzv. absolutní cestu k adresáři, v druhém pak cestu relativní. Absolutní cesta vždy začíná lomítkem /, což je adresář na samém vrchodu adresářového stromu - tzv. kořenový adresář. Naproti tomu relativní cesta lomítkem nezačíná - zadaný adresář je hledán pouze v pracovním adresáři. Absolutní cesta adresáře sauerbraten je tedy /opt/games/sauerbraten.

pwd

pwd slouží k zjištění aktuálního pracovního adresáře.

pwd

/opt/games/sauerbraten  

ls

Pomocí ls lze získat obsah adresáře. Maximální dostupnou informaci získáme pomocí přepínačů -la.

ls -la /opt

drwxr-xr-x  8 root  root   4096 Aug 13 18:35 .
drwxr-xr-x 24 root  root   4096 Aug 27 17:04 ..
drwx------  2 root  root  16384 Jun 24 13:50 lost+found
drwxrwxrwx  5 root  root   4096 Aug 17 20:38 macky

du

du vypíše množství diskového prostoru alokovaného pro zvolený soubor či adresář.

Příkaz

du /home/macky

...
4128    /home/macky/Desktop
...
51900   /home/macky/.mozilla  
...

vypíše seznam souborů a adresářů obsažených v adresáři /opt spolu s údajem o velikosti v jednotkách 1kB diskového prostoru, který zabírají. Příkaz je také možné použít s přepínačem -h, který velikost souborů a adresářů vyjádří v jednotkách kB/MB/GB.

du -h /home/macky
...
4.1M    /home/macky/Desktop
...
51M     /home/macky/.mozilla
...

Příkaz

du -s /home/macky

naproti tomu vypíše pouze jedno číslo odpovídající velikosti diskového prostoru, který zabírá adresář /opt včetně podadresářů a souborů. Opět je možné použít přepínač -h.

du -sh /home/macky

566M    /home/macky

file

file slouží k zjištění typu (datového formátu) souboru.

file /opt/text.txt

text.txt: ASCII text

rm

Příkaz rm se používá pro odstranění souborů, souborových linků a celé adresářové struktury.

rm -ri /opt/games

Při specifikaci souborů je možné použít zástupné znaky.

rm -ri /opt/games/*.txt
rm -ri /opt/games/[A,B,C]*?

rmdir

rmdir je příkaz, kterým se mažou adresáře.

rmdir /opt/games

Stejně jako rm podporuje rmdir zástupné znaky.

touch

Příkaz touch slouží k vytvoření souboru.

touch text.txt

Poznámka: Soubor je ale možné vytvořit i pomocí textového editoru nebo přesměrováním výstupu jiného souboru. Klasickým případem je uložení výstupu manuálových stránek do souboru.

man rmdir > manualove_stranky_mrdir.txt

mkdir

mkdir slouží k vytvoření nových adresářů.

mkdir /opt/games

cp

cp slouží ke kopírování souborů.

cp zdrojove_soubory cilovy_soubor_nebo_adresar

Pomocí výše uvedené syntaxe překopírujeme všechny soubory do cílového adresáře. Příkaz cp podporuje také zástupné znaky.

mv

mv slouží k přesunu / přejmenování souborů (včetně adresářů 6) ). Příkaz mv podporuje zástupné znaky.

mv -f zdrojovy_soubor cilovy_soubor
mv -f zdrojovy_adresar cilovy_adresar
mv -f seznam_zdrojovych_souboru cilovy_adresar

Poznámka: Přepínač -f přepíše případné existující soubory.

find

Pomocí find je možné nalézt umístění zvoleného souboru či adresáře. Tento příkaz podporuje zástupné znaky.

find adresar_k_prohledani -name "jmeno_hledaneho_souboru_nebo_adresare"

Následující příkaz vyhledá všechny textové soubory začínající velkým písmenem v celém systému 7).

 find / -name "[A-Z]*.txt"

ln

ln vytváří tzv. linky na soubory. Podstata linků spočívá v tom, že odkazují na soubory. Rozlišujeme dva typy linků - pevné a symbolické.
Symblický link je soubor, který odkazuje na jiný soubor. Pokud provádíme např. editaci symbolického linku, provádíme v skutečnosti editaci souboru, na který tento link odkazuje.
Pevný link je naproti tomu odkazem přímým - není tvořen samostatným souborem ale pouze odkazem v adresáři. Navíc platí omezení, že soubor, na který se pevný link odkazuje, musí být umístěn na stejném diskovém oddílu.

Symbolický link vytvoříme pomocí

ln -s zdrojovy_soubor nazev_linku

pevný link pak pomocí

ln zdrojovy_soubor nazev_linku

Poznámka: Výhoda linků je zřejmá - umožnují elegantně obcházet potřebu kopírování souborů, jestliže je potřebujeme na „dvou“ místech. To přispívá k úspoře místa na disku a konzistentnosti systému.

mc

mc je zkratka pro Midnight Commander. Nejedná se ani tako o klasický příkaz jako spíše o aplikaci - klon známého Northon Commander z dob nadvlády MS-DOS. Tato aplikace umožňuje vytváření, přesun, přejmenování a mazání souborů a adresářů. mc má také vestavěný editor pro modifikaci souborů, a obsahuje jednoduchého FTP klienta.

mc

Poznámka: Jestliže mc není nainstalován, lze ho snadno přídat jako superuživatel pomocí

yum -y install mc

Výpis obsahu souborů

cat

cat slouží k výpisu obsahu souboru.

cat text.txt

Výpis obsahu souboru je možné přesměrovat do nového souboru.

cat text.txt > novy_textovy_soubor.txt

more

more slouží podobně jako cat k výpisu obsahu souborů. Narozdíl od cat však more obsah souboru „rozobrazovkuje“. To znamená, že obsah souboru nevypíše najednou, ale rozdělí jej. Na obrazovku vypíše vždy část textu a výpis pokračuje až po stisku klávesy. Tento příkaz se používá zejména při prohlížení dlouhých textových souborů.

more text.txt

less

Ačkoliv je název možná trochu matoucí, umí toho příkaz less více než příkaz more. Příkaz less stejně jako more provede „rozobrazovkování“ výpisu obsahu souboru, avšak tento výpis je možné volně procházet pomocí kláves Page Up a Page Down.

less text.txt

grep

grep slouží k vyhledávání textových řetězců v souborech. Velice často se pojí s výše uvedenými příkazy. Následují příkaz nám vypíše všechny řádky souboru text.txt, které obsahují sekvenci znaků inux.

cat text.txt | grep inux

Tento příkaz by vypsal všechny řádky souboru text.txt, kde figuruje slovo Linux nebo linux.

Definování přístupových práv

Jak již bylo zmíměno v kapitole Práce se soubory, každý soubor a adresář má svého vlastníka. Ten pak určuje, jaké operace mohou s těmito soubory / adresáři provádět ostatní uživatelé. Standardně se jedná v případě souborů o právo čtění (read), zápisu (write) a spouštění (execute); v případě adresáře pak o právo prohlížení obsahu (ekvivalent práva čtení), manipulace se soubory (ekvivalent práva zápisu) a právo zobrazovat informace o souborech (ekvivalent práva spouštění)8). Při přidělování práv pak rozlišujeme následující tři skupiny uživatelů: (1) vlastníka souboru / adresáře, (2) tzv. skupinu uživatele a (3) ostatní uživatele. Práva může jednotlivým skupinám přidělit vlastník 9). Přehled práv, která se váží k vybranému souboru / adresáři lze získat pomocí příkazu ls.
Předpokládejme, že příkaz

ls -la /home/macky/text.txt

zobrazil výpis

´-rwxr-xr-x 1 macky skupina 23056 čec 26 23:10 Derivates.tex

První znak pomlčka (-) značí, že se jedná o soubor 10). Následující trojice znaků značí práva vlastníka souboru - jedná se o právo čtení (read), zápisu (write) a spouštění (execute). Další trojice definuje práva skupiny a to jmenovitě právo čtení a spouštění. Ostatním uživatelům byla opět přidělena práva čtení a spouštění. Dále nám výpis říká, že vlastníkem souboru je uživatel macky, který náleží do skupiny skupina.

chgrp

Příkaz chgrp slouží ke změně vlastníků specifikovaných souborů / adresářů. Změnu skupiny může provést pouze vlastník popř. superuživatel. Tento příkaz podporuje zástupné znaky.

chgrp nova_skupina jmeno_souboru_nebo_adresar

chown

Příkaz chown je podobný výše uvedenému příkazu chgrp s tím rozdílem, že slouží ke změně vlastníka souboru / adresáře.

chown novy_vlastnik jmeno_souboru_nebo_adresare

chmod

Pomocí příkazu chmod lze měnit měnit práva přiřazená jednotlivým skupinám. Je možné použít dva způsoby zápisu.
V prvním případě nejprve specifikujeme skupinu uživatelů, kterou následuje znak plus (+) popř. mínus (-) doprovázený výčtem práv, která mají být přidána popř. odebrána. Co se skupin uživatelů týče, používají se písmena u (user) pro označení vlastníka, g (group) pro označení skupiny a o (other) pro označení ostatních uživatelů. Práva pak označujeme písmeny r (read) pro čtení, w (write) pro zápis a x (execute) pro spuštění.
Následující příkaz přidá vlastníkovi a jeho skupině práva čtení a zápisu pro soubor soubor, který se nachází v pracovním adresáři.

chmod ug+rw soubor

Druhá varianta zápisu využívá čísel.

čtení zápis spouštění
vlastník 400 200 100
skupina 40 20 10
ostatní 4 2 1

Výsledná práva jsou dána součtem čísel uvedených v tabulce. Například příkaz

chmod 750 soubor

nastaví vlastníkovi všechna práva, skupině vlastníka právo čtení a spouštění. Ostatním uživatelům nebyla přidělena žádná práva. Výsledné číslo 750 je tedy součtem čísel 400, 200, 100, 40 a 10.

umask

Pomocí příkazu umask se nastavují implicitní práva pro nově vytvořené soubory. Syntaxe tohoto příkazu je podobná jako v případě chmod s číselnou notací. Zásadní rozdíl je v tom, že čísla neurčují práva, která se mají přidat ale naopak práva, která mají odebrána. Například

umask 027

ponechává vlastníkovi všechna práva, skupině vlastníka pak práva čtení a spouštění a ostatním uživatelům jsou odebrána všechna práva.
Standardně jsou tato implicitní práva specifikována v souboru /etc/bashrc, nicméně každý uživatel si toto nastavení může změnit zápisem do souboru .bashrc, který se nachází v jeho domovském adresáři 11).

Řízení procesů

Procesem budeme pro účely této kapitoly rozumnět jakýkoliv spuštěný program. Každému procesu jsou pak jádrem přiřazovány systémové zdroje (tj. procesor a paměť).

ps

Pomocí příkazu ps aux získáte seznam všech spuštěných procesů

ps aux

USER       PID %CPU %MEM    VSZ   RSS TTY      STAT START   TIME COMMAND
root         1  0.0  0.1   1992   676 ?        Ss   20:24   0:00 init [5]
root         2  0.0  0.0      0     0 ?        SN   20:24   0:00 [ksoftirqd/0]
root         3  0.0  0.0      0     0 ?        S    20:24   0:00 [watchdog/0]
root         4  0.0  0.0      0     0 ?        S<   20:24   0:00 [events/0]
root         5  0.0  0.0      0     0 ?        S<   20:24   0:00 [khelper]
root         6  0.0  0.0      0     0 ?        S<   20:24   0:00 [kthread]
root      2045  0.0  0.8  11480  4636 ?        S    20:24   0:00 python ./hpssd.py
root      2057  0.0  0.5   9272  2908 ?        Ss   20:24   0:00 cupsd
postgres  2143  0.0  0.6  20232  3108 ?        S    20:25   0:00 /usr/bin/postmaster -p 5432 -D /var/lib/pgsql/data
postgres  2145  0.0  0.1  10020   560 ?        S    20:25   0:00 postgres: logger process
postgres  2147  0.0  0.1  20232   852 ?        S    20:25   0:00 postgres: writer process
postgres  2148  0.0  0.1  11020   548 ?        S    20:25   0:00 postgres: stats buffer   process
postgres  2149  0.0  0.1  10252   728 ?        S    20:25   0:00 postgres: stats collector process
macky     2956  0.0  2.1  52884 11104 ?        Sl   20:36   0:00 xmms -e
macky     3202  0.4  2.7  88864 14324 ?        S    21:16   0:00 gaim
...

Z výše uvedeného výpisu lze pro každý proces zjistit uživatele, který jej spustil (položka USER) a identifikační číslo procesu (položka PID). Vzhledem k tomu, že tento výpis můžeme být vcelku dlouhý, je vhodné použít také příkaz less popř. grep. Například seznam všech procesů spuštěných uživatelem macky bychom získali pomocí příkazu

ps aux | grep macky

kill

Příkaz kill slouží k ukončení procesů 12). Jeho syntaxe je následující

kill pid_procesu

PID daného procesu lze získat pomocí příkazu

ps aux

Každý uživatel může „zabít“ svoje procesy; superuživatel pak může zabít jakýkoliv proces 13).

Vypnutí / restart počítače

Počítač lze vypnout pomocí příkazu

/sbin/shutdown -h now

a restartovat pomocí

/sbin/shutdown -r now

Další informace

Bližší informace o výše uváděných příkazech můžete získat pomocí

man prikaz

Např. manuálovou stránku příkazu ls vyvoláme pomocí

man ls

LS(1)                            User Commands                           LS(1)

NAME
       ls - list directory contents

SYNOPSIS
       ls [OPTION]... [FILE]...

DESCRIPTION
       List information about the FILEs (the current directory by default).  Sort entries alphabetically if none
     of -cftuSUX nor --sort.
...  
       

Informace uvedené v sekci NAME jsou využívány příkazem apropos. Tento příkaz vypisuje seznam manuálových stránek, které se váží k určitému klíčovému slovu. Pokud toto klíčové slovo figuruje v sekci NAME, je daná manuálová stránka vypsána na seznam.
Například seznam všech manuálových stránek, které se váží ke slovu file, získáme pomocí

apropos file

Hlavní stránka

1)
OS Linux narozdíl od OS Windows rozlišuje malá a velká písmena v názvech souborů a adresářů. Soubor text_a.txt a text_A.txt tak nejsou jeden a tentýž soubor ale dva rozdílné soubory.
2)
Jestliže se nejedná o interaktivní příkaz - např. textový editor.
3)
Proces lze zjednodušeně chápat jako spuštěnou aplikaci.
4)
Adresář je, pro někoho možná překvapivě, z pohledu systému souborů také souborem, i když se jedná o soubor s pevně danou strukturou.
5)
Někdy je superuživatel označován jako tzv. root. Tyto pojmy jsou vzájmně zaměnitelné. Superuživatel je administrátorem systému - tj. provádí nejrůznější nastavení, instalaci aplikací, vytváří a ruší účty apod. Z tohoto důvodu potřebuje šiřší pravomoce než má standardní uživatel.
6)
Příkaz sice nemůže fyzicky přesunout adresář, ale můžeho ho přejmenovat.
7)
Adresář / je tzv. kořenovým adresářem. Všechny adresáře jsou podadresáři tohoto adresáře. Proto, dáme-li prohledat kořenový adresář, prohledáváme všechny připojené systémové soubory počítače.
8)
Vedle majitele souboru / adresáře může o těchto právech rozhodovat také superuživatel. Jakákoliv nastavení provedená vlastníkem souboru / adresáře nemají vliv na práva superuživatele - ta jsou totiž vždy „absolutní“.
9)
Práva může dokonce upravit také sama sobě. To však nemá dopad na možnost toto nastavení kdykoliv změnit.
10)
Adresář by byl indikován znakem (d).
11)
Domovským adresářem rozumíme adresář /home/jmeno_uzivatele.
12)
Tento příkaz se hodí zejména pro zpacifikování „neposlušných“ procesů.
13)
Asi nemá smysl zdůrazňovat, že bezhlavé zabíjení procesů superuživatelem může mít za následek kolaps systému.