Výchozím grafickým prostředím Fedora Workstation je desktopové prostředí GNOME. Jedná se projekt, jehož cílem je vytvořit jednoduché a intuitivní grafické prostředí a „doprovodné“ aplikace k ovládání počítače založené na svobodném softwaru. Heslem projektu, který má vyjadřovat jednoduchost a použitelnost GNOME, je „made of easy“. GNOME je také oficiálním grafickým prostředím projektu GNU. Počátky projektu se datují do roku 1997, kdy GNOME mělo vzniknout jako protiváha grafického prostředí KDE založeném na tehdy „nesvobodné“ knihovně QT¹⁾. Samotné Gnome je založené na knihovnách GTK+, které jsou již od svého počátku k dispozici pod licencí LGPL.

Prostředí GNOME má dva režimy podle toho, co chcete zrovna dělat. Na následujících řádcích si je popíšeme.

Jedná se o režim, v kterém byste měli pracovat s jednotlivými aplikacemi. Všimněte si, že okna mají pouze tlačítko pro zavření. Jak si vysvětlíme při popisu dalšího režimu, minimalizace v prostředí GNOME postrádá smysl a maximalizovat lze okno tažením horní hraně obrazovky nebo poklikáním na lištu okna. Úkolem prostředí v tomto režimu je překážet co nejméně, proto je zobrazen pouze horní panel. Na následujícím obrázku si vysvětlíme hlavní prvky tohoto režimu.

1. Činnosti - slouží pro přepnutí do režimu Činnosti, který je popsán níže. Kromě kliknutí na toto tlačítko se můžete do tohoto režimu přepnout také najetím myši do horního levého rohu nebo stisknutím klávesy Windows.
2. Nabídka aplikace - pod ikonou zrovna aktivní aplikace naleznete nabídku, která se týká aplikace jako celku (nastavení aplikace, o aplikaci,…). Nabídky, které se týkají jednotlivých oken, se nalézají přímo v okně aplikace. Ne každá aplikace tuto nabídku má. Pokud ji nemá, naleznete pod tímto tlačítkem pouze volbu Ukončit.
3. Hodiny a kalendář - pod zobrazením aktuálního dne a času naleznete kalendář a zmeškaná upozornění. Pokud využíváte jednu z aplikací, které využívají kalendářový backend GNOME, zobrazí se zde i události, které jste v těchto aplikacích do kalendáře uložili.
4. Nabídka uživatele - v pravém horním rohu naleznete nejdůležitější indikátory (připojení, zvuk, baterie,…). Po kliknutí na ně se zobrazí nabídka, kde můžete nastavit sílu zvuku, jas, připojení k Internetu, Bluetooth,… Třetí část nabídky obsahuje vaše jméno. Po kliknutí na něj se zobrazí volba pro odhlášení z účtu nebo přepnutí do jiného uživatelského účtu, pokud jich máte v systému nastavených víc. Úplně dole naleznete tři ikony. Ta nalevo spouští nastavení systému, ta uprostřed zamyká obrazovku a ta napravo vám nabídne restartování nebo vypnutí systému.

Druhým režimem jsou Činnosti, do kterých se můžete přepnout kliknutím na tlačítko Činnosti, najetím kurzoru myši do levého horního rohu, nebo stisknutím tlačítka Super (na počítačích pro Windows je to klávesa Windows, na počítačích Apple to je klávesa Command). Tento režim slouží pro spouštění aplikací, přepínání mezi nimi, přepínání mezi virtuálními plochami, organizaci desktopu a vyhledávání. Uprostřed okna naleznete náhledy otevřených oken, které slouží k přepínání mezi okny. Vzhledem k tomu, že v Činnostech se poskládají do dlaždice všechna otevřená okna, nemá minimalizace oken smysl a GNOME ji nezná. Na následujícím obrázku můžete vidět další důležité prvky tohoto režimu.

1. Dash - jedná se o panel, na kterém naleznete spuštěné a oblíbené aplikace. Odlišíte je tak, že ty spuštěné jsou podsvícené. Pokud chcete aplikaci zařadit mezi oblíbené, klikněte na ni v Dashi pravým tlačítkem myši a vyberte Přidat mezi oblíbené.
2. Zobrazit aplikace - toto tlačítko zobrazí spouštěče aplikací. V dolní části obrazovky pak můžete přepínat mezi často používanými aplikacemi a všemi.
3. Vyhledávání - prostředí GNOME nabízí také velmi mocné desktopové vyhledávání. Nemusíte do vyhledávacího pole klikat, po přepnutí do režimu Činnosti můžete začít rovnou psát a vyhledávání se aktivuje. Jedná se o nejrychlejší způsob, jak spouštět aplikace. Kromě nich ale můžete vyhledávat také dokumenty, obrázky, virtuální stroje, aplikace k instalaci, kontakty,… nebo také provádět jednoduché výpočty. Co se má v Činnostech vyhledávat, můžete nastavit v systémových nastaveních pod položkou Hledání.
4. Virtuální plochy - na levé straně naleznete náhledy virtuálních ploch. Ty vám umožňují mít více desktopů, aniž byste museli mít více monitorů. Slouží k organizaci oken a aplikací. GNOME nemá fixní počet ploch, ale jejich počet je dynamický. Je jich vždycky tolik, na kolika máte umístěná okna, a jedna prázdná navíc, která je připravená k použití. Když na ni přetáhnete okno, vytvoří se další prázdná a naopak. Přetahovat okna mezi plochami můžete přímo v náhledech, případně můžete přetáhnout náhled ze středu obrazovky do jednoho z náhledů. Přepínat mezi virtuálními plochami můžete také přímo v pracovním režimu pomocí klávesové zkratky Ctrl+Alt+šipka nahoru/dolů.
5. Náhledy otevřených oken - slouží k přehledu o tom, jaká okna máte otevřená, a také k přepínání mezi nimi. Přepnutí do vybraného okna provedete najetím myši na okno a kliknutím. Mezi okny můžete přepínat také klávesami. Stačí po přepnutí do Činností stisknout klávesu šipka dolů a potom pomocí šipek navigovat mezi okny. Přepnutí do vybraného okna provedete klávesou Enter.

Jak můžete vidět na obrázku, upozornění se zobrazují nahoře pod hodinami. Jsou interaktivní, což znamená, že můžete na událost reagovat přímo v upozornění. Typickým příkladem je upozornění na příchozí zprávu, na kterou můžete odpovědět přímo v upozornění, aniž byste museli přepnout do aplikace pro komunikaci.

Nedávnou historii upozornění naleznete v levé části panelu s kalendářem, jak můžete vidět na obrázku níže. Pokud máte nějaké zmeškané upozornění, zobrazí se u hodin na horním panelu bílá tečka. Historii upozornění můžete vyčistit kliknutím na tlačítko s křížkem.

1. Historie upozornění.
2. Systémový panel - v GNOME jsou stavové ikony aplikací v systémovém panelu považované za zastaralé. Nicméně stále je celá řada aplikací používá. Pokud nějakou takovou aplikaci používáte, systémový panel s ikonou oné aplikace se objeví v levém dolním rohu. Ve výchozím stavu je skrytý, ale můžete jej vždy nechat zobrazit najetím myši do levého dolního rohu.

Do Nastavení se dostanete buď přes ikonu v nabídce uživatele v pravém horním rohu nebo je také naleznete mezi aplikacemi pod stejným názvem. Jak můžete vidět na obrázku níže, nastavení jsou rozdělena do tří skupin: osobní, hardware, systém. Některá nastavení se týkají přímo systému a potřebujete k nim práva administrátora. My se budeme věnovat především těm, která se týkají uživatelského účtu a desktopového prostředí.

Na tomto panelu můžete nastavit připojení k bezdrátovým sítím. Síť, ke které jste připojeni, je označena symbolem fajfky. Chcete-li její nastavení upravovat, klikněte na tlačítko s ozubeným kolečkem a zobrazí se dialogové okno s podrobnějšími nastaveními sítě. Úplně nahoře nad seznamem bezdrátových sítí naleznete také přepínač pro režim letadla, v kterém jsou všechna bezdrátová rozhraní počítače vypnuta.

Pokud máte v zařízení modul Bluetooth, můžete nastavit připojení k zařízení ve vašem okolí. Váš počítač při zapnutém Bluetooth vidí ostatní zařízení pod hostnamem, který si můžete změnit v modulu Podrobnosti. Automaticky by se vám měla vyhledat a zobrazit všechna viditelná zařízení v okolí, která mají bluetooth také zapnutý a jsou v režimu párování. Vyberte to, s kterým chcete počítač spárovat, a proveďte párovací proceduru.

Po kliknutí na připojené zařízení, se zobrazí jeho profil, jak můžete vidět na obrázku níže. V tomto případě se jedná o telefon, na který můžete zasílat soubory. Zařízení můžete využít také k připojení k Internetu. Pokud to zařízení umožňuje, zobrazí se v nabídce uživatele nová síť pojmenovaná podle připojeného zařízení. Pokud připojení aktivujete, připojíte se přes bluetooth a telefon do Internetu. Jedná se o alternativu tzv. tetheringu přes USB nebo WiFi. Myslete ale na to, že Bluetooth má oproti ostatním způsobům propojení omezenou propustnost: 2 Mb/s v případě verze 5 a zhruba poloviční v případě verze 4.

Fedora Workstation umožňuje připojit přes bluetooth také zvuková zařízení. Ta se po připojení objeví v nastavení zvuku, kde můžete přepnout na jejich vstup nebo výstup. Můžete tam také přepínat mezi dvěma profily:

• High Fidelity Playback (A2DP Sink) - je určený pro přehrávání zvuku ve vysoké kvalitě. Standardně se používá základní kodek SBC s datovým tokem maximálně 320 kbps. Chcete-li použít pokročilejší kodek (LDAC, AptX, AptX-HD, AAC), musíte nainstalovat modul pro zvukový server PulseAudio z RPMFusion, který se nachází v balíčku pulseaudio-modul-bluetooth-freeworld.
• Headset Head Unit (HSP/HFP) - tento profil je nabízený u zařízení, která mají také mikrofon, umožňuje totiž obousměrný provoz zvuku, ale za cenu jeho snížené kvality.

Pokud je nějaké bluetooth připojení aktivní, zobrazí se na horním panelu indikátor bluetooth. V nabídce uživatele potom najdete informaci o počtu připojených zařízení.

Slouží pro nastavení pozadí nejen desktopu, ale také uzamknuté obrazovky. Jak můžete vidět na obrázku níže, k dispozici jsou tři druhy pozadí. Tapety jsou předinstalovaná pozadí. Můžete je rozšířit instalací vybraných balíčků. Hledejte balíčky, které obsahují slovo „wallpaper“. Povšimněte si malého znaku hodin u jedné z tapet. Jedná se o tapetu, která se mění s časem (např. večer tmavne a ráno zase zesvětlá). Dalším zdrojem jsou obrázky, které se nachází ve složce Obrázky. Barvy jsou potom pozadí tvořená jednou barvou.

Do nastavení pozadí se dostanete také tak, že kliknete pravým tlačítkem myši na aktuální pozadí a vyberete Změnit pozadí. Chcete-li umístit na pozadí obrázek, který není ve složce Obrázky, klikněte na něj ve správci souborů pravým tlačítkem myši a vyberte Nastavit jako tapetu na pozadí.

U uzamknuté obrazovky nastavujete pozadí tzv. shieldu, který se zobrazí vždy, když se vrátíte k počítači s vypnutou obrazovkou, tedy nejen v případě, že je zamknutá. Shield zobrazuje hodiny a také souhrn toho, co se všechno na počítači během vaší nepřítomnosti stalo (zmeškané upozornění). Odstraníte ho klávesou Esc nebo jeho zvednutím pomocí tažení myši nahoru.

V tomto modulu můžete nastavit upozornění, která vás informují o událostech v systému. Volba Upozornění v cedulích určuje, zda se mají upozornění vůbec zobrazovat. Pomocí Upozornění na zamykací obrazovce pak můžete vypnout zobrazování upozornění na tzv. shieldu, který se zobrazí po zamčení obrazovky nebo dlouhodobější nečinnosti.

Naleznete zde také seznam aplikací, které upozornění využívají. Pod každou z nich naleznete šest voleb, které vám umožní nastavit chování upozornění pro konkrétní aplikaci.

V tomto modulu můžete nastavit zdroje pro desktopové vyhledávání v Činnostech. Pokud se cítíte při vyhledávání zahlceni výsledky, můžete zdroje nepotřebných informací vypnout. Na slabších počítačích to může pomoct s plynulostní vyhledávání. Pod tlačítkem Prohledávaná umístění pak můžete nastavit, v kterých složkách domovského adresáře se má vyhledávat.

V tomto modulu si můžete nastavit, v jakém jazyku chcete prostředí mít (Jazyk), jaké formáty času, data či měrných jednotek má prostředí používat, a v neposlední řadě, můžete nastavit vstupní zdroje (rozložení klávesnice). Můžete používat více rozložení a přepínat mezi nimi můžete pomocí indikátoru, který se při existenci alespoň dvou rozložení zobrazí vpravo na horním panelu. Kliknete-li na ikonu klávesnice, ukáže se vám, jak rozložení ve skutečnosti na klávesnici vypadá.

Toto nastavení mění pouze jazyk pro váš uživatelský účet. Chcete-li změnit systémový jazyk, musíte otevřít soubor /etc/locale.conf s právy superuživatele a změnit hodnotu LANG, např. na

 LANG="cs_CZ.UTF-8"

Fedora je systém, který je již ve výchozí instalaci dobře připravený pro uživatele se zrakovým postižením. Stačí jen v tomto modulu aktivovat nástroje, které zrakově postiženým pomáhají počítač plnohodnotně využívat. K dispozici jsou volby jako téma vzhledu o vysokém kontrastu, zvětšení textu, lupa, čtečka obrazovky. Pokud chcete mít tyto volby pořád po ruce, povolte Vždy zobrazovat nabídku univerzálního přístupu a vpravo na horním panelu se zobrazí nabídka, kde můžete tyto nástroje zapínat a vypínat.

Účty on-line slouží jako centrální místo pro nastavení přístupu k populárním poskytovatelům služeb. Výhodou je, že přístup nastavíte jednou a nemusíte jej již nastavovat pro jednotlivé služby v jednotlivých aplikacích. U každého poskytovatele si můžete taky jednotlivě nastavit, které služby chcete aktivovat. Podporovanými poskytovateli služeb jsou: Google, Facebook, Nextcloud/ownCloud, Flickr, Pocket, Foursquare, Microsoft.

Přes Účty on-line můžete nastavit také služby, které nejsou spojené s konkrétním poskytovatelem. Stačí kliknout na tři tečky dole v seznamu a zobrazí se vám možnost nastavit IMAP a SMTP a Podnikové přihlášení (kerberos).

Fedora je systém, při jehož vývoji je soukromí uživatelů jednou z nejvyšších priorit. V tomto modulu si můžete nastavit věci, které se vašeho soukromí dotýkají.

V Zamykání obrazovky můžete nastavit automatické zamykání po určité době nečinnosti a také můžete nastavit, zda se mají upozornění zobrazovat na uzamknuté obrazovce. Ty si může přečíst kdokoliv, kdo dojde k vašemu počítač, a nechcete-li, aby si někdo věděl, kdo vám třeba poslal zprávu, vypněte je.

Služby určování polohy využívají geolokační službu od Mozilly a díky tomu dokáží určit pozici vašeho počítače s velkou přesností, i když nemá GPS modul. To se využívá třeba v Mapách nebo při nastavení času a jazyka. K tomu ale potřebuje Mozille zaslat seznam wifi sítí v okolí nebo IP adresu. Pokud tyto informace nechcete sdílet, zakažte tuto službu.

Kameru můžete softwarově vypnout. Toto nastavení ale zle 100% vynutit pouze u zcela sandboxovaných aplikací, které běží ve Flatpaku.

Pro Mikrofon platí to samé, co pro kameru. Můžete jej softwarově vypnout, ale lze to vynutit pouze u sandboxovaných aplikací.

V Použití a historie můžete vymazat historii různých desktopových aktivit (např. nedávno změněné soubory), případně nastavit, aby se tato historie automaticky promazávala.

Všechny soubory, které v desktopovém prostředí vymažete, se přesouvají do koše místo toho, aby se rovnou vymazaly. Ve Vyčistit koš a dočasné soubory můžete nastavit automatické promázávání koše. To samé můžete nastavit u dočasných souborů souborů (např. stažený a zobrazený soubor v prohlížeči).

Hlášení problémů probíhá přes nástroj ABRT, kde můžete hlášení nastavit podrobněji. Vzhledem k tomu, že s hlášeními mohou odcházet i potenciálně citlivé informace, lze tuto službu vypnout a zapnout i zde.

V tomto modulu můžete nastavit sdílení obsahu počítače po síti s ostatními. Konkrétně můžete nastavit:

• Sdílení osobních souborů - umožňuje nastavit sdílení souborů v domovském adresáři přes protokol WebDAV. Nastavení je vždy spojeno s konkrétní sítí. Pokud se připojíte do jiné sítě, musíte sdílení opět povolit. To je pro případ, kdy byste si povolili sdílení v domácí síti, zapomněli na něj a potom se s ním přesunuli do nějaké nechráněné veřejné sítě. Více se můžete dozvědět v samostatné kapitole Sdílení souborů a adresářů.
• Sdílení obrazovky - je více popsáno v samostatné kapitole Vzdálená obrazovka.
• Sdílení médií - nejedná se o prosté sdílení souborů jako v prvním případě, ale v tomto případě figuruje váš počítač jako server, který poskytuje multimediální obsah přes protokoly UPnP a DLNA, které jsou používány celou řadou multimediálních zařízení, jako jsou třeba televize. Můžete vybrat, jaký typ multimédií sdílet, a nastavení je opět spjato s konkrétní sítí.
• Vzdálené přihlášení - vzdálené přihlášení přes Secure Shell (ssh) je nejpoužívanějším způsobem vzdáleného přístupu k Linuxu. Využívá se ale především u serverů, kde je přímý přístup ke stroji výrazně omezený. V případě desktopu nemá takové uplatnění a pokud se ke svému desktopovému počítači neplánujete vzdáleně připojovat, doporučujeme tuto volbu vypnout, protože tím uzavřete jednu z potenciálních cest napadení systému, zvláště v případě, že používáte slabé heslo roota nebo privilegovaného uživatele.

Ovládat hlasitost zvuku můžete pomocí speciálních kláves, případně v nabídce uživatele. Tento modul potom nabízí pokročilejší nastavení, které je rozděleno do čtyř částí:

Systémová hlasitost - stejně jako výše zmíněné způsoby umožňuje upravovat systémovou úroveň hlasitosti.

Úrovně hlasitosti - v této části můžete nastavovat hlasitost zvuku pro jednotlivé aplikace, případně u vybrané aplikace zvuk zcela vypnout. To se hodí v případě, že vás aplikace svými zvuky ruší a přitom samá neobsahuje možnost zvuk nastavit.

Výstup - ústředním prvkem této části je seznam výstupních zařízení. Mohou to být vestavěné reproduktory notebooku, zapojená sluchátka, případně zařízení připojená přes HDMI nebo Bluetooth. V případě zapojování reproduktorů přímo do audio výstupu počítače, se výstup přepíná automaticky. Pokud máte zapojené výstupní zařízení třeba přes USB jako na obrázku níže, musíte zařízení přepnout ručně. Někdy se stává, že počítač prostě „nehraje“. Velmi často to je z toho důvodu, že se výstup nepřepnul z odpojeného výstupního zařízení na jiné. V tomto případě je nutné výstupní zařízení přepnout ručně.

U každého výstupního zařízení můžete také nastavit profil, případně změnit intenzitu jednotlivých kanálů. V případě problémů se zvukovým výstupem můžete využít test zvuku pod tlačítkem Testovat.

Vstup - zde pro změnu můžete vidět vstupní zařízení, ať už to zabudovaný mikrofon, externí mikrofon zapojený do audio vstupu počítače, nebo mikrofon připojený přes Bluetooth. Opět mezi nimi můžete přepínat. V této části naleznete také indikátor intenzity vstupu. Citlivost se nastavuje automaticky, ale pokud vám automatická citlivost přijde příliš slabá, můžete ji manuálně zvýšit.

Zvuk upozornění - zde můžete nastavit mezi různými alternativami pro systémové zvuky, ty se používají třeba v upozorněních.

Poznámka: o něco pokročilejší nastavení zvuku nabízí aplikace Ovládání hlasitosti PulseAudio, kterou naleznete v katalogu softwaru, případně v balíčku pavucontrol.

Napájení vám umožňuje nastavit chování, které zlepšuje výdrž na baterii. Můžete zde nastavit jas obrazovky, ten ale můžete nastavit také v nabídce uživatele a na notebooku také pomocí kláves. Pokud povolíte Ztlumit jas obrazovky při nečinnosti, tak se po krátké chvilce neaktivity jas monitoru sníží. Po provedení nějaké aktivity se opět vrátí na původní hodnotu. Toto chování je aktivováno pouze při běhu na baterii.

Další nastavení, týkající se spotřeby a napájení, naleznete v jiných nástrojích. Např. ve Vyladění, popsaném v podkapitole Pokročilá nastavení GNOME, můžete nastavit, jaká akce se má provést po zavření víka notebooku. Ve výchozím nastavení se systém po této akci uspí. Výdrž na baterii můžete výrazně prodloužit volbou vhodných profilů v nástrojích tuned a powertop.

Více o nastavení sítě se dozvíte v samostatné kapitole Fedora v počítačové síti.

Pod touto položkou se nacházejí nastavení různých typů zařízení:

Více o nastavení tiskárny se dozvíte v samostatné kapitole Konfigurace tiskárny.

Nastavení klávesnice je rozděleno do dvou částí: Psaní a Zkratky. V Psaní můžete nastavit chování při opakování kláves a rychlost blikání kurzoru v textových polích. Tyto hodnoty jsou rozumně přednastavené, takže pokud nemáte s těmito věcmi problémy, neměňte je.

V části Zkratky najdete přednastavené zkratky rozdělené do několika kategorií. Změnu klávesové zkratky pro vybranou činnost provedete tak, že na ni kliknete a stisknete novou klávesovou zkratku. Tlačítkem Backspace můžete klávesovou zkratku vypnout. Pokud kliknete na tlačítko +, můžete si vytvořit vlastní zkratky. Třeba pro spouštění oblíbených aplikací. Zadáte název a příkaz, který se má vykonat, a kliknete na Přidat. Potom už s novou zkratkou pracujete jako s ostatními.

Jak už z názvu vyplývá, tento modul slouží pro nastavení chování myši a touchpadu. Opět platí to, že výchozí volby jsou rozumně nastavené a pokud nemáte s chováním myši a touchpadu problémy, tak je neměňte. Nicméně zajímavé jsou volby úplně dole:

• Klepnout ťuknutím - jedná se o chování, které je ve výchozím stavu povoleno na valné většině počítačů s Windows a OS X, proto ji hodně uživatelů očekává i ve Fedoře, kde je ve výchozím stavu vypnutá. Pokud chcete, aby bylo kliknutí provedeno pouhým klepnutím do touchpadu, tuto volbu povolte.
• Posuv dvěma prsty - pokud to touchpad umí, je posouvání pomocí dvou prstů automaticky povoleno. Pokud jej vypnete, aktivuje se posouvání pohybem prstu po pravé (vertikální posun) a dolní (horizontální) hraně touchpadu. Opět pouze v případě, že to touchpad umí.
• Přirozený posuv - standardně je směr posouvání na touchpadu nastavený tak, že simuluje myš (posouvání dolů se provádí pohyby směrem dolů), nicméně čím dál častěji lidé používají dotyková zařízení, kde se posouvání směrem dolů provádí pohyby prstů nahoru, přirozený posuv simuluje právě toto chování a pohyby pro posuv převrací.

Změněné nastavení si můžete vyzkoušet po kliknutí na tlačítko Vyzkoušejte své nastavení. Můžete si zkusit, jak se chová kliknutí, dvojité kliknutí a posouvání.

Tato část nastavení slouží pro konfiguraci displejů připojených k počítači a jejich uspořádání. Bude se vám hodit nejen v momentě, kdy budete chtít připojit externí monitor, ale také, když budete potřebovat připojit projektor kvůli prezentaci.

K dispozici jsou tři režimy připojených displejů:

• Sloučit displeje - displeje budete mít sloučené do jednoho velkého. Jejich vzájemnou pozici můžete určit přesouváním obdelníků prezentujících displeje, které naleznete uprostřed okna. Jedná se o výchozí režim.
• Duplikovat - někdy se tento režim nazývá také zrcadlení. Na všech displejích budete mít stejný obsah a vybere se nejvyšší společné rozlišení.
• Samostatný displej - můžete použít tento režim v případě, že se rozhodnete používat pouze jeden monitor a ostatní se rozhodnete ponechat vypnuté.

Pod náhledy displejů můžete nastavit, který displej bude hlavní a který vedlejší. Hlavní znamená, že se jedná o primární displej, na něm se zobrazuje horní lišta a také Činnosti. Vedlejší vám umožní rozšířit plochu hlavního. Nezobrazuje se na něm horní lišta, ani náhled Činnosti, pouze pozadí a okna, která na něj přemístíte. Logicky je toto nastavení dostupné pouze v režimu sloučených displejů.

V dolní části okna naleznete informace o vybraném displeji (velikost, poměr stran, rozlišení). Rozlišení se standardně nastaví na to nejvyšší možné, ale můžete případně nastavit nižší. Změnit můžete také orientaci displeje pomocí tlačítek se šipkami.

Poznámka: V dnešní době se čím dál více objevují displeje s vysokým rozlišením, tzv. HiDPI. Fedora automaticky zapíná škálování u displejů s DPI vyšším než 192. Chcete-li ho vynutit, můžete jej přepnout v nastavení displeje. Standardně lze škálování nastavit jen po celých číslech, což může být příliš velký skok. Chcete-li dosáhnout stavu „někde mezi“, můžete v nástroji dconf zapnout experimentální volbu scale-monitor-framebuffer v /org/gnome/mutter/experimental-features. Poté byste měli moct v nastavení displeje přepínat po 25 %. Efektu „někde mezi“ můžete do určité míry dosáhnout také změnou měřítka písma ve stejném nástroji GNOME Tweaks v sekci Písma.

Poznámka: vedlejší displej má vždy jen jednu virtuální plochu. Zatímco na hlavním displeji můžete mezi virtuálními plochami přepínat, na vedlejším zůstává vždy to samé. Chcete-li mít více virtuálních ploch také na vedlejším, musíte použít nástroj GNOME Tweaks, který je popsaný v podkapitole Pokročilá nastavení GNOME. Na stránce Pracovní plochy vypněte volbu Pracovní plochy jen na hlavní obrazovce.

Zde si můžete nastavit, co má systém udělat, když připojíte zařízení s určitým obsahem, např. hudební CD nebo filmové DVD.

Toto nastavení přijde vhod majitelům grafických tabletů Wacom. Fedora patří mezi systémy s nejlepší podporou těchto zařízení a právě zde je můžete nastavit, pokud systém detekuje připojené zařízení.

Zde můžete nastavit barevné profily pro připojené monitory a tiskárny. Profily se nastaví automaticky, ale můžete přidat vlastní. Případně, pokud máte připojenou kalibrační sondu (např. ColorHug), aktivuje se tlačítko Kalibrovat… a můžete si nechat vygenerovat profil, který nastaví monitor tak, aby zobrazoval barvy věrně. To se hodí těm, kteří pracují s fotografiemi nebo připravují grafiku pro tisk. Pro běžného uživatele nemá kalibrace monitoru velký význam a vystačí si s automaticky nastavenými profily.

Pod touto položkou se nachází několik dalších modulů s nastavením:

Na tomto panelu naleznete informace o systému jako procesor, paměť, disk, grafická karta. Tyto informace se hodí uvést, když třeba potřebujete na Internetu poradit s nějakým problémem. Můžete si zde také nastavit název zařízení (hostname), pod kterým se bude počítač identifikovat např. v síti.

Datum a čas byste měli mít správně nastavené již od instalace. U počítače, který je připojený k Internetu, doporučujeme nastavit čas a datum z Internetu. Čas i datum se budou pravidelně synchronizovat a i měnit třeba při změně ze zimního na letní čas. Pokud často cestujete, doporučujeme to samé i u nastavení časového pásma. Počítač na základě polohy sám určí správné časové pásmo a nastaví podle toho čas. Zde je ale nutné si uvědomit, že, aby mohla být poloha určena, musí systém odeslat údaje jako IP adresu, seznam okolních wifi sítí apod., což někomu může přijít jako příliš velký zásah do soukromí.

Nastavení uživatelských účtů se věnuje samostatná kapitola Správa uživatelů.

jak název napovídá, nastavují se zde výchozí aplikace pro základní činnosti a multimédia.

S přechodem na GNOME 3 zmizelo z Nastavení systému mnoho voleb. Neznamená to ale, že je vývojáři odstranili úplně. Jen již nejsou viditelné v oficiálních nastaveních. Pokud vám nějaké nastavení chybí zkuste nainstalovat GNOME Tweak Tool:

sudo dnf install -y gnome-tweak-tool

Po instalaci jej naleznete jako Vylaďovací nástroj. V GNOME Tweak Tool můžete např. nastavit systémové písmo a jeho velikost, vzhled aplikací a oken, nastavit pevný počet ploch, nebo zapnout ikony na ploše.

Prostředí GNOME se velmi dobře a rychle ovládá klávesovými zkratkami. Tady je seznam těch nejužitečnějších:

Tlačítko Super (klávesa Windows nebo Command na Macích) nebo Alt+F1 - přepnutí do Činností

Super + Tab (alternativě též Alt + Tab) - přepínání mezi aplikacemi na všech plochách (v rozšířeních můžete najít mnoho variací, pokud vám nevyhovuje výchozí chování)

Super + Shift + Tab (alternativě Tab + Shift + Tab) - přepínání mezi aplikacemi v opačném směru

Super + tilda (tlačítko nad Tabem, alternativě též Alt + tilda) - přepínání mezi okny dané aplikace

šipky v Činnostech - navigace mezi otevřenými okny na dané ploše

Super + A - přepnutí do spouštěčů aplikací v Činnostech

Super + M - zobrazení panelu s kalendářem a upozorněními

Super + F10 - zobrazení nabídky aplikace

Super + mezerník - přepínání mezi vstupními zdroji (rozloženími klávesnice)

Super + L - uzamknutí obrazovky

Alt + F2 - zobrazení dialogu pro zadání příkazu

Ctrl + Alt + šipka nahoru/dolů - přepínání mezi virtuálními plochami

Stisknutí Alt v nabídce uživatele - přepíná ikonu pro vypnutí počítače na ikonu pro uspání

Super + šipka nahoru/dolů - maximalizace okna a zase vrácení do původní velikosti (stejné akce lze dosáhnout tažením okna k horní hraně obrazovky)

Super + šipka doprava - roztažení okna na pravou půlku obrazovky (stejné akce lze dosáhnout tažením okna k pravé hraně obrazovky)

Super + šipka doleva - roztažení okna na levou půlku obrazovky (stejné akce lze dosáhnout tažením okna k levé hraně obrazovky)

Shift + Super + PgUp/PgDn (alternativně Ctrl + Alt + Shift + šipka nahoru/dolů) - přesunutí okna na jinou virtuální plochu

Alt + F4 - zavření aktivního okna

Alt + F7 - přesunutí aktivního okna

Super + H - skrytí okna

Ctrl + Shift + Alt + R - spuštění a vypnutí nahrávání desktopu (video se uloží do složky Videa)

PrtSc - snímek obrazovky (uloží se do složky Obrázky)

Alt + PrtSc - snímek aktivního okna

Shift + PrtSc - snímek vybrané oblasti na obrazovce

Ctrl + PrtSc - snímek obrazovky s uložením do schránky

zkratky lze kompinovat, Alt + Ctrl + PrtSc například uloží snímek aktivního okna do schránky

Klávesové zkratky lze upravovat a můžete přidávat vlastní. Více se dozvíte v části Klávesnice podkapitoly Nastavení.

GNOME pro svou správnou funkci vyžaduje funkční 3D akceleraci. Většina běžně dostupných grafických karet novějšího data má základní akceleraci ve svobodných ovladačích a tak není zásadní problém s používáním Gnome 3.

Může se ovšem stát, že pro vaši kartu neexistuje ovladač s akcelerací. V takovém případě GNOME poběží na ovladači LLVMPIPE, který akcelerované efekty vykresluje pomocí procesoru. Pokud však nemáte výkonný procesor, může být rychlost prostředí znatelně nižší. V tomto případě doporučujeme používat méně náročné prostředí, které nevyžaduje 3D akceleraci, např. Xfce či LXDE.

Prostředí GNOME je velmi modifikovatelné pomocí rozšíření. Naleznete je na adrese extensions.gnome.org, kde můžete rozšíření vyhledávat a z prohlížeče²⁾. V nabídce je momentálně několik set rozšíření, která prostředí upravují všemi možnými způsoby. Pokud chcete rozšíření nainstalovat, klikněte na jeho stránce na tlačítko Off vlevo nahoře. Stejným způsobem můžete rozšíření i deaktivovat.

Poznámka: Některá rozšíření mohou způsobovat nestabilitu GNOME. Pokud vám prostředí padá, zkuste rozšíření postupně vypnout. Je velmi pravděpodobné, že za nestabilitou bude jedno z nich.

Motiv lze chápat jako skin grafického prostředí GNOME. Změnou motivu lze tedy změnit vizuální podobu tohoto grafického prostředí. Změnu motivu je možné provést pomocí rozšíření theme selector. Samozřejmě poté co nainstalujeme nějaké další téma vzhledu

 dnf search gnome-shell-theme

Změnu pozadí je možné provést z uživatelského nastavení. To najdete v pravém horním rohu pod svým jměnem jako Nastavení systému → Osobní → Pozadí

GNOME 3 neumožňuje umísťovat ikony aplikací apod. na plochu. Tento princip je v rozporu s konceptem GNOME 3.

Schránka (clipboard) slouží pro kopírování textu v grafickém prostředí. V prostředí X Window System je text označený myší rovnou umístěn do schránky. Jeho vložení jinam pak provedete pomocí stisknutí prostředního tlačítka myši nebo pomocí kombinace kláves SHIFT+Insert.

Některé programy však nespolupracují tímto standardním způsobem a je nutné označený text nakopírovat do schránky pomocí menu nebo kombinace kláves. Například pro přenos textu mezi GNOME terminálem (gnome-terminal) a Firefoxem je nutné myší označit text a na něj pak ještě kliknout pravým tlačítkem myši a vybrat z kontextového menu položku Kopírovat (případně použít klávesovou zkratku CTRL+Insert). V Gnome terminálu lze též použít klávesové zkratky CTRL+SHIFT+c a CTRL+SHIFT+v, ve Firefoxu stačí klasické CTRL+c a CTRL+v (v obou případech je příslušná kombinace uvedena v menu Úpravy).

GNOME si v implicitním nastavení pamatuje stav přepínače NumLock, takže stačí, abyste numerickou klávesnici zapnuli a pak se odhlásili. Po dalším přihlášení bude numerická klávesnice automaticky zapnuta.

Standardním chováním IBM PC³⁾ totiž je, že numerická klávesnice je po startu počítače vypnutá. V nastavení BIOSu je možné numerickou klávesnici zapnout, avšak jakýkoliv program může její nastavení později změnit.

Pokud si GNOME nepamatuje nastavení numlock, zkontrolujte své nastavení:

• Přečtěte si kapitolu Editor nastavení.

Spusťte Editor nastavení přes nabídku Aplikace → Systémové nástroje → Editor nastavení (gconf-editor). V editoru nastavte:

/ -> desktop -> gnome -> peripherals -> keyboard -> remember_numlock_state (zaškrtnuto)

• Přečtěte si kapitolu Obecné poznámky.

Standardní přihlašovací obrazovka grafického prostředí je realizována programem GDM.⁴⁾ V tomto programu nemá nastavení GNOME (popsané výše) žádný vliv. Použijeme proto program numlockx, který spustíme při startu gdm. Balíček nainstalujete příkazem:

yum -y install numlockx

Balíček obsahuje soubor /etc/X11/xinit/xinitrc.d/numlockx.sh, který je automaticky spuštěn při každém startu grafického prostředí, avšak ten se spouští až po přihlášení. Proto je potřeba upravit skript /etc/gdm/Init/Default (který nejprve zazálohujeme):

cp -a /etc/gdm/Init/Default /etc/gdm/Init/Default.zaloha
gedit /etc/gdm/Init/Default

V souboru Default nalezněte řádek (mělo by se jednat o poslední řádek)

...
exit 0

a nad tento řádek přidejte

[ -x /usr/bin/numlockx ] && /usr/bin/numlockx on

Soubor Default uložte. Přečtěte si kapitolu Jak restartovat Gnome bez restartu počítače.

Nautilus je oficiálním správcem souborů pro grafické prostředí GNOME. Nautilus umožňuje nejen procházení souborů, ale také přístup k FTP zdrojům, sdíleným souborům / adresářům v síti a také je možné ho použít jako jednoduchý vypalovací program.

V dřívějších verzích GNOME se staral o ikony na ploše Nautilus, proto běžel jako proces na pozadí, i když jste všechna jeho okna zavřeli. Funkce nebyla dostatečně udržovaná a později byla z prohlížeče souborů zcela odstraněna. GNOME Shell ale stále nabízí možnost používat ikony na ploše rozšířením Desktop Icons. Nicméně z hlediska používání GNOME sami zjistíte, že ikony na ploše nejsou zcela ideální způsob práce, proto doporučujeme jejich podporu nezapínat.

• Přečtěte si kapitolu Obecné poznámky.

Pro dočasné zobrazení všech skrytých souborů / adresářů lze použít klávesovou zkratku Ctrl + H. Pro trvalé zobrazení strytých souborů / adresářů je třeba v aplikaci Nautilus zatrnout v okně Nastavení správy souborů na záložce Pohledy položku Zobrazit skryté a záložní soubory. Okno Nastavení správy souborů vyvoláte přes nabídku Upravit → Nastavení.

• Přečtěte si kapitolu Obecné poznámky.

Otevřete nabídku Vlastnosti poklepáním pravého tlačítka nad ikonou souboru. V záložce Otevřít s můžete změnit defaultní aplikaci pro otevření daného typu souborů. Další aplikace je možné přidat pomocí tlačítka Přidat.

Obsah vysypaného koše není možné obnovit.

Standardním způsobem je možné vyprázdnit koš tak, že ho najdeme ve správci souborů a klikneme na vyprázdnění koše. Koš je také možné vysypat „násilím“. To lze provést pomocí příkazu:

rm -fr $HOME/.Trash/

Nejedná se tedy o nic jiného, než že pomocí příkazu rm vymažete celý obsah adresáře Trash. Tento adresář, který se nachází ve Vašem domovském adresáři, obsahuje všechny soubory a adresáře, které jste smazali pomocí správce souborů Nautilus ⁵⁾.

• Přečtěte si kapitolu Obecné poznámky.

Pokud nemáte v nabídce Aplikace → Systémové nástroje uvedenu aplikaci Editor nastavení, je možno tuto aplikaci nainstalovat pomocí

dnf -y install dconf-editor

Editor nastavení budete potřebovat pro provedení některých nastavení uvedených v této příručce.

Jestliže chcete spustit některé aplikace automaticky při Vašem přihlášení do systému, přidejte jejich zkratky .desktop do adresáře ~/.config/autostart.

Automatické přihlášení je vhodné v domácnosti s jedním uživatelským účtem, kde nehrozí zcizení dat. Po zapnutí počítače Fedora nastartuje až do Gnome bez zadání uživatelského hesla.

Klikněte na vaše uživatelské jméno → Můj účet → Odemknout → Automatické přihlášení

Alternativně je možné ručně upravit konfiguraci GDM.

• Přečtěte si kapitolu Obecné poznámky.

Přihlaste se jako root a do terminálu napište gedit /etc/gdm/custom.conf. Tím otevřete soubor custom.conf pro editaci. Do souboru pak stačí přidat následující řádky:

[daemon]
TimedLoginEnable=true
TimedLogin=Vase-uzivatelske-jmeno
TimedLoginDelay=5

Při dalším startu systému se přihlašovací dialog zobrazí na pět vteřin a následně proběhne automatický login zvoleného uživatele.

• Přečtěte si kapitolu Obecné poznámky.

Změnu jazyka grafického prostředí Gnome lze provést pomocí nabídky Region a jazyk. Aby se projevilo nové jazykové nastavení, je třeba se odhlásit a opětovně přihlásit.

Jestliže chcete změnit jazykové nastavení z příkazové řádky stačí, když na konec souboru .bashrc ve svém domovském adresáři⁶⁾ přidáte řádek

export LC_ALL=xx_XX.UTF-8

kde xx_XX značí zvolený jazyk. Pro češtinu použijte cs_CZ, pro angličtinu en_US, pro němčinu de_DE a pro francouštinu fr_FR. Seznam všech přípustných hodnot získáte pomocí příkazu locale -a.

Poznámka: K tomu, aby se projevila změna jazykového nastavení, je třeba se odhlásit a opětovně se přihlásit do systému popř. restartovat GNOME.

• Přečtěte si kapitolu Obecné poznámky.

Pro přepnutí do textové konzole stiskněte kombinaci kláves Ctrl + Alt + F2 (F3 - F6). Mezi jednotlivými textovými konzolemi je pak možné přepínat pomocí Alt + F2 (F3 - F6). Pro návrat do GNOME stiskněte Alt + F1.

• Přečtěte si kapitolu Obecné poznámky.

Zazálohujte si soubor konfigurační soubor X-serveru:

cp -a /etc/X11/xorg.conf /etc/X11/xorg.conf.zaloha

a otevřete původní soubor 'xorg.cong' v textovém editoru.

gedit /etc/X11/xorg.conf

Přidejte následující řádky na konec souboru xorg.conf

Section "ServerFlags"
   Option    "DontZap"    "yes"
EndSection

Uložte soubor xorg.conf a odhlašte se a znovu přihlašte.

• Přečtěte si kapitolu Obecné poznámky.
• Přečtěte si kapitolu Přidání repozitáře.

EasyStroke je program, jež umožňuje ovládání aplikací včetně správce souborů Nautilus gesty myší

dnf -y install easystroke

Dalším pojmem, se kterým se v souvislosti s grafickým prostředím můžete setkat, je X Window System nebo také X, či X11. X Window System poskytuje základní služby pro kompozitního správce oken jako je vykreslování a přemisťování oken, práce s myší apod. Služeb X Window System využívají všechna grafická prostředí linuxových systémů a vytváří tak jakousi jeho nadstavbu. X Window System je založen na modelu klient-server. To umožňuje, aby programy byly spuštěny na jiném systému než na kterém jsou zobrazovány. Serverová část X Window System, tzv. X server, má na starosti zpracování vstupů uživatele prostřednictvím klávesnice a myši, zobrazování a komunikaci s tzv. klientskými programy. Ty pak představují klientskou část X Window System a vyžadují služby X serveru jako např. zmiňované zpracování uživatelských vstupů. Více informací o X Window System je k dispozici na stránkách www.wikipedia.org pod heslem X_Window_System.

X Window System vznikl v 80. letech minulého století a nesplňuje již kompletně požadavky dnešní doby. Proto vznikl jeho nástupce Wayland. Na rozdíl od X se nejedná o komponentu v systému, ale pouze o protokol, který definuje komunikaci mezi klienty (aplikacemi) a zobrazovacím serverem. Wayland je výchozí ve variantě Workstation od verze 25. Můžete ale narazit na nějaké problémy:

• nelze dělat snímky obrazovky z některých aplikací (např. Shutteru),
• některé aplikace mohou mít problémy se sdílením obrazovky (např. TeamViewer).

Pokud nějakým omezením trpíte, můžete přepnout zpátky na X, stačí se odhlásit a na přihlašovací obrazovce kliknout na ikonu ozubeného kolečka a vybrat volbu GNOME na X. Na některých hardwarových konfiguracích může Fedora zvolit X automaticky.

Hlavní stránka