Ačkoliv v současné době umožňuje Fedora správu aplikací a základní konfiguraci systému přes grafické rozhraní, příkazové řádce se zcela nevyhnete. V řadě případů je použití příkazové řádky dokonce vhodnější a to z důvodu rychlosti a flexibility. Pokud Vás příkazová řádka příliš neoslovila, není třeba mít strach - tato příručka nepředpokládá znalost unixových příkazů¹⁾. Všechny příkazy, které je třeba spustit v příkazové řádce, jsou uváděny v rámečku, popř. je nutné použít obsah tohoto rámečku v souladu s uváděnými instrukcemi. Obvykle stačí tyto příkazy pouze přepsat do příkazové řádky a potvrdit klávesou ENTER. Příkazový řádek lze spustit pomocí Činnosti → Aplikace → Systémové nástroje → Terminál.

Tip: Abyste předešli možným překlepům, doporučujeme kopírovat příkazy přímo do příkazového řádku (pravé kliknutí na příkaz kopírovat a vlož; je možné také používat Ctrl+C pro kopírování a Shift+Insert pro vkládání).

Velkou část příkazů uváděných v této příručce je nutné spouštět jako tzv. superuživatel. V Linuxu mají všechny soubory, adresáře a procesy svého vlastníka²⁾. Například standardní uživatel je vlastníkem obsahu svého domovského adresáře a procesů, které spustil. V operačních systémech Linux existuje vedle standardního uživatele také tzv. superuživatel (root). Superuživatel muže manipulovat se všemi soubory, adresáři a procesy bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem. Práva superuživatele jsou velice často vyžadována při instalaci nových programů nebo při editování konfiguračních souborů. Superuživatel tak vystupuje v roli administrátora systému. Chcete-li daný příkaz spustit jako superuživatel, musíte do příkazové řádky před zadáním příkazu zapsat

 su -

a následně zadat heslo superuživatele.

Poznámka: Aplikace yum a wget vyžadují pro instalaci / aktualizaci / stáhnutí programů připojení k Internetu. V případě aplikace yum lze neexistenci připojení obejít vytvořením tzv. lokálního repozitáře (více viz. kapitola Instalace aplikací).

Poznámka k obrázků v příručce: Obrázky uváděné v příručce nemusí vždy odpovídat vaší verzi Fedory. Obrázky jsou pouze ilustrativní a slouží pouze pro orientaci, jak asi daná obrazovka vypadá.

Doufáme, že Vám tato příručka pomůže a přejeme Vám mnoho úspěchů při odhalování tajů operačního systému Linux!

Několik rad pro začínající editory této příručky. Dodržování těchto pravidel nám značně zjednodušuje správu různých verzí příručky.

Protože příručku kontinuálně aktualizjeme a pro každou konkrétní verzi existuje její neměnný obraz vytvořený vždy s příchodem nové verze Fedory, pokud to neni potřeba neuvádějte v textu verze Fedory.

Špatně: Fedora 11 obsahuje komprimované trpaslíky.
Správně: Fedora obsahuje komprimované trpaslíky.

Číslo verze používejte pouze pokud je nezbytně nutné zdůraznit zvláštnost té které konkrétní verze. V odkazech bohužel nejde tak snadno verzi vynechat, proto prosím vždy přemýšlejte před vložením odkazu pro konkrétní verzi distribuce.

Pokud přidáváte odkazy v rámci wiki (např. do jiné kapitoly) neuvádějte celou cestu ale jen kapitolu#odstavec. Zjednodušíte tím další práci s příručkou.

Špatně: navody:prirucka:gnome#d_desktop
Správně: gnome#d_destkop

Nepoužívejte odkazy typ „zde“, ale uveďte na co odkaz odkazuje tedy např.

Nikoli: Další informace najdete „zde“.
Správně: Další informace najdete v kapitole „o dinosaurovi“.

Pokud přidáváte obrázky, nahrajte je do jmenného prostoru navody:. Jestliže jsou tyto obrázky specifické např. pro Fedoru 9, pak používejte jméno ve tvaru f9jmeno.png. Používejte formát PNG - je neztrátový, má dobrou kompresi a není zatížen problémy s patenty.

Používejte české výrazy tam, kde je to možné. Existuje sice mnoho zavedených termínů, mnohdy ale existují srozumitelnější české ekvivalenty.

Např.:
router = směrovač
default = výchozí, implicitní
boot = start, zavádění atd.

Hlavní stránka