Obsah

Hlavní stránka

Úvod

Následující kapitola představuje stručné představení Linuxu, jeho historie a filozofie. Součástí této kapitoly je také několik užitečných odkazů, které nasměrují čtenáře na další informace týkající se této problematiky.

Historie

Multics

První „prapředek“ OS Linux se objevil roku 1964. Jmenoval se Multics (Multiplexed Information and Computing Service) a jednalo se o společný projekt MIT, AT&T Bell Labs a General Electric. Cílem tohoto projektu bylo vyvinout OS pro mainframe GE-645 a poskytovat výpočetní výkon domácnostem podobně, jako je poskytována voda nebo elektřina. V roce 1969 vystoupil z projektu AT&T Bell Labs. Výpočetní divize General Electric včetně projektu Multics byla v roce 1970 převzata firmou Honeywell, která pokračovala s vývojem až do roku 1984. Poslední server s instalací Multics byl odstaven v roce 2000. Ačkoliv Multics nebyl z komerčního pohledu příliš úspěšným projektem, jeho přínos pro IT byl značný - např. idea sdílení zdrojů mezi uživateli silně ovlivnila unixové systémy, které byly dalším krokem na cestě k Linuxu.

Unix

Jedním z vědců, kteří se na projektu Multics podíleli, byl Ken Thompson. I po té, co byl projekt ukončen, pokračoval Ken Thompson ve vývoji softwaru pro mainfraim GE-645 tentokráte však přímo pro Bell Labs. Výsledkem jeho činnosti byla hra Space Travel. Ken Thompson však s výsledkem nebyl příliš spokojen a tak s pomocí Dennise Ritchieho přepsal hru pro počítače DEC PDP-7. Tato hra se společně s projektem Multics stala základem pro vývoj nového operačního systému pro DEC PDP-7. Snahou bylo vytvořit multitaskingový viceuživatelský systém. Původní název projektu Unics (Uniplexed Information and Computing System) se později změnil na Unix. V roce 1973 byl Unix přepsán do programovacího jazyku C, což umožnilo jeho přenositelnost.
Počátkem 70.let měla firma AT&T, která byla duševním vlastníkem Unixu, zákaz podnikat na IT trhu jako důsledek jejího monopolního postavení v oblasti telekomunikací. Firma AT&T tak nabídla zdrojové kódy Unixu za symbolický poplatek univerzitám, vládním institucím a dalším subjektům. Když v polovině 80.let zákaz pominul, rozhodla se AT&T prodávat Unix jako komerční produkt. To mělo za následek zákaz volného šíření zdrojových kódů, který původně přispěl k popularici Unixu. Vedle Unixového OS System společnosti AT&T existovaly další verze udržované subjekty, které získali původní zdrojové kódy od AT&T. Z těchto subjeků byla nejvýznamnější University of California v Berkeley, kam se z Bell Labs přesunul v roce 1975 také Ken Thompson. Jím vyvinutý BSD Unix a System od AT&T se tak na několik dalších let staly soupeři. Okolo těchto dvou nejdůležitějších unixových systémů si pak vytvořily své verze další subjekty, které přidávaly nejrůznější „vylepšení“. Důsledkem byla vzájemná nekompatibilita, která Unixu škodila. Toho si byly vědomy i jednotlivé společnosti, a proto se snažily zavést standardizaci unixových systémů. Výsledky těchto snah však byly rozpačité.
Počátkem 90.let přestala univerzita v Berkley spravovat BSD Unix - projektu se ujala skupina dobrovolníků. BSD tak „žije“ dál a dokonce v součastnosti prožívá renesanci (viz. projekty FreeBSD, NetBSD a OpenBSD). Operační systém společnosti AT&T, který roku 1989 dospěl do finální verze V.4, však zanikl.

GNU a Linux

Roku 1983 Richard Stallman zahájil projekt GNU, jehož cílem bylo vytvořit svobodný operační systém unixového typu. Slovo „svobodný“ mělo znamenat, že každý, kdo získá kopii zdrojových kódů, může tyto kódy studovat, upravovat a dále šířit. Počátkem 90.letech měl již projekt GNU k dispozici téměř všechny potřebné části systému - knihovny, kompilátory, textové editory a interpret příkazů. Chybělo však to základní - jádro nového operačního systému. Cíle tohoto projektu bylo dosaženo v roce 1992, kdy bylo poprvé uvolněné linuxové jádro právě pod GNU General Public Licence1).
V roce 1991 zahájil student univerzity v Helsinkách Linus Torvalds práci na jádru unixového typu. Linus při své práci vycházel z operačního systému Minix. Minix byl operační systém unixového typu, který sloužil (a stále ještě slouží) pro účely výuky operačních systémů. Jeho autor, A.S.Tanenbaum, však nepovoloval další modifikace systému a navíc za jeho užívání vyžadoval poplatky. To Linuse přivedlo na myšlenku vytvořit jádro operačního systému podle GNU. Výsledky své práce umístil na server Helsinské univerzity do adresáře, který správce FTP serveru nazval Linux2). Ještě roku 1991 zveřenil Linus přípěvek, ve kterém představil veřejnosti svůj projekt. Ačkoliv A.S.Tanenbaum Linusův projekt kritizoval, podařilo se získat Linusovi na svou stranu mnoho dalších obdobně smýšlejících lidí. Linux tak z koníčka vyrostl v plnohodnotné jádro nového operačního systému. Tak začala éra Linuxu.

Linux vs. distribuce

Dnes je pojem Linux používán spíše ve smyslu distribuce než samotného jádra. Správně však tento pojem označuje pouze jádro OS. Distribuce je zjednodušeně řečeno jádro „obalené“ dalšími aplikacemi jako jsou okenní manažer, internetový prohlížeč, kancelářský balík apod. Jednotlivé distribuce se tedy mezi sebou mohou lišit přiloženými aplikacemi, avšak jádro mají společné. Mezi nejznámější distribuce současnosti patří Ubuntu, Debian, Mandrake, SuSe a samozřejmě také Fedora. Celkově existuje přes tři sta distribucí.

Distribuce Fedora

Fedora je linuxová distribuce, která je nástupcem distribuce Red Hat Linux.3) Původní označení této distribuce bylo Fedora Core - od verze 7 se však název zkrátil na pouhé Fedora. Samotné jméno „Fedora“ znamená v překladu „pánský klobouk“ a je jen jiným označením (červeného) klobouku, který se používal pro původní Red Hat Linux (a dodnes se používá pro Red Hat Enterprise Linux4)).

První verze Fedora Core 1 Yarrow byla vydána 6. listopadu 2003. Fedora je vyvíjena komunitním způsobem a zastřešena pod Fedora Project. Komunita byla ustavena na základě společnosti lidí, kteří podporovali vývoj původní distribuce Red Hat Linux. Fedora Project je podporován firmou Red Hat, Inc. zejména formou placení některých vývojářů (jsou zaměstnanci firmy Red Hat, Inc.), poskytováním technického zázemí a podobně. Firma Red Hat, Inc. však neposkytuje pro Fedoru oficiální technickou podporu ani žádné záruky.

Fedora je distribuována na instalačních CD nebo DVD, přičemž instalaci by měl zvládnout středně zkušený uživatel OS Windows. K dispozici je klasická 32bitová verze, která funguje na procesorech i686 (Pentium Pro a novějších procesorech) a 64bitové verze, která je určena pro nejnovější procesory architektury x86-64 (více viz Instalace).

Kromě klasických instalačních médií jsou k dispozici také tzv. Live CD, které jsou vhodné pro vyzkoušení Fedory bez nutnosti instalace na pevný disk. Existují ve verzích s grafickým prostředím Gnome nebo KDE.

Screenshoty

Kde stáhnete Fedoru

Nápověda

Kde naleznete nové programy

Nové verze programů jsou dostupné přímo v repozitářích Fedory, a proto se budou při aktualizacích instalovat samy. Pokud požadovaný program není součástí Fedory, je nejsnadnější využít alternativní repozitáře (viz kapitola Repozitáře). Jinak je v zásadě možné instalovat aplikace ručně a přímo kopírováním na disk, avšak nelze pak snadno zaručit kompatibilitu se zbytkem systému, aktualizace a podobně.

Mnoho programů a zpráv o nich je soustředěno na některých stránkách, viz například:

Témata a styly pro Váš desktop

Další odkazy

České stránky věnující se Linuxu

Knihy a publikace o Linuxu

Hlavní stránka

1)
Projekt GNU sice vyvíjí vlastní jádro Hurd, avšak vývoj postupuje velice pomalu. V současnosti se nezdá, že bylo možné v dohledné době očekávat funkční jádro.
2)
Slovo „Linux“ je tak kombinací Torvaldsova křestního jména a písmene X, které se v unixovém světě těší mimořádné popularitě.
3)
Od Fedory jsou pak odvozeny další distribuce - mezi nejznámější patří polská distribuce Aurox.
4)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Red_Hat_Enterprise_Linux