[[fc5prirucka|Hlavní stránka]] ===== Základy příkazové řádky ===== I když již není znalost unixových příkazů pro soužití s //Linux//em natolik důležitá jako dříve, není od věci osvojit si alespoň několik základních příkazů. Důvodem je, že "klikací" aplikace pro nastavení systému se mohou lišit pro jednotlivé verze distribuce - příkazy však zůstávají neměnné. Navíc v případě, kdy budete nuceni pracovat např. v záchranném módu, budete odkázáni výhradně na příkazový řádek. Sečteno a podtrženo - znalost několika málo příkazů Vás nezabije, ale posílí (navíc zažije určitě řadu situací, kdy se Vám tato znalost bude i hodit). Jestliže Vás však tato kapitola už od prvního pohledu odpuzuje, můžete ji přeskočit.\\ V následujícím textu budeme zaměňovat pojmy příkazový řádek a terminál. Příkazovým řádkem / terminálem budeme rozumět rozhraní, pomocí něhož zadává uživatel příkazy. Dalším pojmem, se kterým se zde můžete setkat, je //shell//. //shell// je zjednodušeně řečeno software, který umožňuje komunikaci mezi uživatelem a jádrem //OS Linux// - je totiž zodpovědný za interpertaci příkazů zadávaných uživatelem prostřednictvím příkazového řádku. //shell// tak brání tomu, aby uživatelé přistupovali přímo k jádru, což lze chápat do jisté míry jako bezpečnostní prvek.\\ Pro //OS Linux// bylo vyvinuto několik //shell//ů. Standardním //shell//em je //bash//, který bude s největší pravděpodobností také součástí Vaší instalace. //bash// je akronymem sousloví "**B**ourne **A**gain **SH**ell" a je pokračovatelem původního //shell//u, který napsal Stephen Bourne koncem 70.let. Samotný //bash// pak pochází z roku 1987.\\ Dalším hojně používaným pojmem je příkaz. Příkaz není v podstatě nic jiného než soubor, který má nastaveno právo spouštění (viz. kapitola [[navody:fc5prirucka21#Definování přístupových práv]]). Většina těchto souborů je pak uložena v adresářích ''/sbin'', ''/bin'', ''/usr/bin'' a ''/usr/sbin''. Jestliže chceme zadat daný příkaz stačí ve většině případů do příkazové řádky napsat pouze jeho jméno. ls -la Je však možné také zadat kompletní cestu. /bin/ls -la V případě, že adresář, ve kterém se nachází daný příkaz, není definován v proměnné ''PATH'', je uvedení celé cesty nezbytné (viz. kapitola [[navody:fc5prirucka21#Proměnná PATH]]).\\ Příkazový řádek otevřete v grafickém prostředí //Gnome// pomocí nabídky //Aplikace -> Příslušenství -> Terminál//. V historii zadaných příkazů můžete listovat pomocí šipky nahoru a dolů. Dále je možné automaticky doplňovat názvy souborů a adresářů pomocí klávesy tabelator (stačí napsat část názvu souboru nebo adresáře a stisknout klávesu tabelatoru).\\ **Poznámka:** Zde uvedené příkazy lze označit jako naprosté minimum příkazové řádky - seznam příkazů není ani zdaleka vyčerpávající. ==== Obecné informace === === Proměnná PATH === Jak již bylo zmíněno v úvodu, aby bylo možné spustit daný příkaz pouze zadáním jména bez specifikování celé cesty, musí být adresář, ve kterém je příkaz uložen, definován v proměnné ''PATH''. Obsah této proměnné získáte pomocí příkazu echo $PATH /usr/kerberos/bin:/usr/local/bin:/usr/bin:/bin:/usr/X11R6/bin:/home/macky/bin Na výše uvedeném výpisu je vidět, že proměnná ''PATH'' obsahuje cesty k několika adresářům oddělených dvojtečkou. Jestliže uživatel zadá příkaz, jsou postupně v pořadí daném výpisem procházeny jednotlivé adresáře. V případě, že některý z těchto adresářů bude obsahovat soubor se stejným jménem jako jméno příkazu, pokusí se ho //shell// spustit. ls -la Jestliže se tento soubor spustit nepodaří (např. jestliže není nastaveno právo spouštění) nebo jestliže žádný z adresářů stejnojmenný soubor neobsahuje, nahlásí //shell// chybu.\\ V případě, že soubor sice existuje, avšak jeho adresář není specifikován v proměnné ''PATH'', jsou možná dvě řešení. Prvním a nejjednodušším řešením je uvést celou cestu k danému souboru. /bin/ls -la Druhou možností je pak přidat daný adresář do proměnné ''PATH''. Editaci této proměnné může provádět pouze superuživatel. Je také dobré si rozmyslet, zda-li je opravdu nutné daný adresář do proměnné ''PATH'' přidávat. Jestliže totiž přidáme množství adresářů s velkým počtem souborů, může dojít z důvodu procházení těchto adresářů k prodloužení zpracování příkazů. Dalším aspektem je pak bezpečnostnost. Jestliže bychom např. přidali adresář na začátek proměnné ''PATH'' a tento adresář nezabezpečili proti zápisu pro ostatní uživatele, může dojít k "podstrčení" příkazu. //shell// totiž postupně prochází všechny adresáře a spustí první soubor prvního adresáře, jehož jméno se shoduje se jménem příkazu. Příkaz ''ls -la'' by pak namísto výpisu obsahu pracovního adresáře mohl např. mazat soubory.\\ Adresář ''/cesta/k/adresari'' je možné na konec proměnné ''PATH'' přidat pomocí příkazu $PATH = echo $PATH:/cesta/k/adresari === Spuštení vícero příkazů === Standardně zapisujeme jeden příkaz na jeden řádek. cd /usr/sbin ls -la Znak středník (//;//) umožňuje spustit několik příkazů po sobě v pořadí uvedeném v příkazové řádce. cd /usr/sbin; ls -la Tento zápis je ekvivalentní s výše uvedeným. === Zástupné znaky === Zástupné znaky (tzv. //wildcards//) umožňují specifikovat několik jmen souborů / adresářů najednou.\\ Uvažujme soubory ''text.txt'', ''textik.txt'' a ''latex.tex''. Jestliže bysme chtěli zjistit např. nastavená práva přiřazená těmto souborům pro jednotivé uživatele, můžeme použít tři samostatné příkazy ls -la text.txt ls -la text.tex ls -ls latex.tex nebo jeden příkaz. ls -la *tex*.t* Zástupný znak hvězdička (//*//) představuje libovolný počet znaků (včetně žádného znaku).\\ Dalším zástupným znakem je otazník (//?//), kterým nahrazujeme libovolný jeden znak. Soubory ''text.txt'' a ''text.tex'' tedy můžeme pomocí tohoto zástupneho znaku výjádřit jako ls -la text.t?? Libovolný znak z vybrané skupiny znaků lze zapsat pomocí dvojice hranatých závorek (//[// , //]//), které obsahují dané znaky. Uvažujme soubory ''text_a.txt'', ''text_A.txt'' ((//OS Linux// narozdíl od //OS Windows// rozlišuje malá a velká písmena v názvech souborů a adresářů. Soubor ''text_a.txt'' a ''text_A.txt'' tak nejsou jeden a tentýž soubor ale dva rozdílné soubory.)), ''text_b.text'', ''text_B.txt'', ''text_1.txt'' a ''text_2.txt''. Příkaz ls -la text_[a,b].txt nám vypíše údaje o souborech ''text_a.txt'' a ''text_b.txt''. Příkaz ls -la text_[A-B].txt zase vypíše údaje o souborech ''text_A.txt'' a ''text_B.txt''. Údaje o souborech ''text_1.txt'' a ''text_2.txt'' získáme např. pomocí ls -la text_[0-9].txt Chceme-li získat údaje pro všechny soubory, použijeme syntaxi ls -la text_[0-9, a-z, A-Z].txt Informace o všech souborech kromě souboru ''text_2.txt'' získáme pomocí ls -la text_[!2].txt === Použití závorek a zpětného lomítka === Způsob, jakým příkazový řádek vyhodnocuje zadané příkazy, si v některých případech může vynutit použití závorek popř. zpětného lomítka. Klasickým příkladem jsou mezery v názvech souborů a adresářů běžně používané v OS typu Windows. Jestliže budeme mít adresář ''jmeno adresare'' bude příkaz cd jmeno adresare interpretován stejně jako kdybychom zadali pouze cd jmeno Tento problém se dá vyřešit třemi způsoby. cd 'jmeno adresare' cd "jmeno adresare" cd jmeno\ adresare V prvním případě jednoduché uvozovky "chrání" v nich uzavřený text před interpretací příkazovým řádkem. Druhý příklad je totožný s prvním s tím rozdílem, že dvojité uvozovky povolují interpretaci zástupných znaků. Zpětné lomítko brání interpretaci bezprostředně následujícího znaku.\\ Mezi znaky interpretované příkazovou řádkou patří vedle mezery např. zástupné znaky, ampersand (//&//), znak "svislítko" (//|//) a lomítko (/////). === Apostrof === Jestliže text uzavřeme do apostrofů, bude text zpracován jako příkaz a na jeho místo bude dosazen výstup tohoto příkazu. $pracovni_adresar=`pwd` echo $pracovni_adresar **Poznámka:** Pomocí prvního příkazu definujeme proměnnou //pracovni_adresar// a její hodnotu vypíšeme pomocí druhého příkazu. Při přiřazení hodnoty proměnné nesmí být mezi jménem proměnné, znakem rovno (//=//) a hodnotou mezera. === Přesměrování výstupu === Řada programů produkuje určitý výstup. Například příkaz ls -la vypíše na obrazovku obsah pracovního adresáře. Ta je v tomto případě tzv. standardním výstupem. Kdybychom však chtěli výstup tohoto příkazu zapsat např. do souboru, museli bychom tento výstup přesměrovat. K tomu slouží znaky ''>'' a ''>>''. ls -la > obsah_adresare.txt ls -la >> obsah_adresare.txt Pomocí prvního příkazu vytvoříme soubor ''obsah_adresare.txt''. Pokud tento soubor již existuje, přepíšeme jeho obsah. Druhý příkaz je totožný s tím rozdílem, že v případě existence souboru ''obsah_adresare.txt'' nedojde k přepsání jeho obsahu, ale přidání výstupu na konec souboru.\\ V některých případech se může být žádoucí výstup příkazu zahodit. V tomto případě přesměrujeme výstup do adresáře ''/dev/null'', který je jakousi "černou dírou" systému. ls -la > /dev/null === Roury === Roura je mechanismus, kterým je možné přímo předat výstup jednoho příkazu příkazu jinému. Klasickým příkladem je příkaz ''grep''. cat text.txt | grep Linux Příkaz nalevo od "svislítka" vygerenuje obsah souboru ''text.txt'', který je předán příkazu ''grep''. Ten pak vypíše všechny řádky, které obsahují slovo Linux. === Příkazy spouštěné na pozadí === Standardně jsou příkazy spouštěné na popředí. To znamená, že příkazový řádek je příkazem "zablokován" ((Jestliže se nejedná o interaktivní příkaz - např. textový editor.)) a uživatel musí čekat, než proběhne jeho zpracování. Alternativou k aplikacím spuštěným na pozadí jsou příkazy spuštěné na pozadí. V tomto případě není příkazový řádek příkazem blokován a uživatel může spouštět další příkazy. Příkaz se spustí na pozadí tak, že se na jeho konec přidá znak ampersand (//&//). sleep 60& Narozdíl od výše uvedené syntaxe, zablokuje příkaz sleep 60 příkazový řádek na 60 sekund. Po tuto dobu nemůže uživatel zadávat další příkazy a musí čekat, než příkaz skončí. ==== Uživatelé ==== V //Linux//u rozlišujeme dvě základní kategorie úživatelů - běžného uživatele a tzv. superuživatele (root).\\ Účet superuživatele slouží pro správu systému. Tento uživatel tak může bez omezení přistupovat ke všem souborů, adresářům a procesům ((Proces lze zjednodušeně chápat jako spuštěnou aplikaci.)). Jeho práva jsou "absolutní" a nelze je omezit. Z tohoto důvodu je práce pod účetem superuživatele potenciálně nebezpečná - může totiž vést k poškození systému.\\ Naproti tomu běžní uživatelé mohou v systému vykonávat pouze takové činnosti, které jim dovolují přidělená práva. Standardně tato práva spravuje právě superuživatel.\\ Každý z uživatelů patří minimálně do jedné skupiny uživatelů, přičemž jedna z těchto skupin je defaultní. Skupiny uživatelů jsou důležité pro definování [[navody:fc5prirucka21#Definování přístupových práv|přístupových práv]]. Tímto způsobem je umožněn definované skupině uživatelů přístup ke společným souborům / adresářům popř. spouštění programů. === useradd === Příkaz ''useradd'' přidá do systému nového uživatele. Následující příkaz vytvoří uživatele ''uzivatel'' náležícího do defaultní skupiny ''skupina''. Pro tohoto uživatele vytvoří domovský adresář ''/home/uzivatel'' (v případě, že tento adresář ještě neexistuje). /usr/sbin/useradd -m uzivatel -g skupina **Poznámka:** Pro tohoto uživatele je ještě zapotřebí nastavit heslo pomocí příkazu ''passwd''. === userdel === ''userdel'' slouží k odstranění uživatele. Pomocí příkazu /usr/sbin/userdel -r uzivatel odstraníte ze systému uživatele ''uživatel'' včetně jeho domovské adresáře. === groupadd === Příkaz ''groupadd'' přidává do systému novou skupinu. /usr/sbin/groupadd -f skupina === groupdel === ''groupdel'' slouží k odebrání skupiny. Aby bylo možné skupinu odebrat, je nejprve nutné zrušit účet všem uživatelům, kteří do této skupiny patří. Předpokládejme, že budeme chtít zrušit skupinu ''skupina''. Seznam uživatelů náležících do této skupiny lze získat následujícím způsobem. Nejprve je třeba ze souboru ''etc/group'' zjistit identifikační číslo skupiny ''skupina''. cat /etc/group | grep skupina skupina:x:501: Seznam uživatelů této skupiny získáme pomocí cat /etc/passwd | grep 501 uzivatel:x:501:501::/home/uzivatel:/bin/bash Nejprve je třeba odstranit uživatele, po té je možné odstranit skupinu. /usr/sbin/userdel -r uzivatel /usr/sbin/groupdel skupina === passwd === Příkaz ''passwd'' umožňuje uživateli provést změnu svého hesla. Jinému uživateli může heslo změnit pouze superuživatel.\\ Své heslo můžete změnit pomocí passwd Superuživatel pak může změnit heslo jiného uživatele pomocí passwd jmeno_uzivatele === su === ''su'' je příkazem pro změnu uživatele. Klasickým případem je, když z důvodu instalace aplikace potřebujete získat práva superuživatele. Po zadání příkazu ''su'' bude vyzváni k zadání hesla daného uživatele (s vyjímkou případů, kdy tento příkaz spouštíte jako superuživatel).\\ Změnu uživatele na superuživatele provedeme pomocí su popř. su root Jestliže se chcete změnit svou "identitu" na jiného uživatele, použijte následující syntaxi su jmeno_uzivatele ''su'' můžete také spustit ve tvaru su - jmeno_uzivatele Rozdíl oproti výše uvedené syntaxi je v tom, že se Vám nastaví kompletní //shell// prostředí daného uživatele (tj. včetně případných proměnných a dalších vlastností). ==== Základní informace o systému ==== === uname === ''uname'' slouží ke zjištění údajů o systému, ke kterému jste momentálně přihlášeni. uname -a Linux localhost.localdomain 2.6.17-1.2139_FC5 #1 Fri Jun 23 12:40:16 EDT 2006 i686 athlon i386 GNU/Linux === whoami === ''whoami'' vypíše jméno uživatele, který momentálně "ovládá" příkazový řádek. whoami macky === free === ''free'' vypíše informace o využití fyzické operační paměti a tzv. swapu. Údaje zde uváděné jsou v násobcích 1//kB//. free total used free shared buffers cached Mem: 515696 507504 8192 0 11444 189824 -/+ buffers/cache: 306236 209460 Swap: 0 0 0 === w === ''w'' zobrazí základní informace o uživatelích přihlášených do systému a o aplikacích, které tito uživatelé spustili. Dále lze pomocí tohoto příkazu získat informace o čase a zatížení //CPU// za poslední 1, 5 a 15 minut. w 18:15:43 up 1:11, 3 users, load average: 0.40, 0.76, 0.59 USER TTY FROM LOGIN@ IDLE JCPU PCPU WHAT macky :0 - 17:04 ?xdm? 4:35 0.66s gnome-session macky pts/1 :0.0 17:18 1:20 0.02s 0.02s bash macky pts/2 :0.0 18:12 0.00s 0.06s 0.01s w === df === ''df'' slouží k získávání informací o místě připojení jednotlivých diskových oddílů a míře zaplnění jim přiděleného prostoru. df Filesystem 1K-blocks Used Available Use% Mounted on /dev/hda6 9912560 5660824 3740068 61% / tmpfs 257848 0 257848 0% /dev/shm /dev/hda7 1984016 614028 1267576 33% /home /dev/hda8 28080704 4358864 22272380 17% /opt /dev/hda1 5116668 3151676 1964992 62% /media/windows_c Informace zde uváděné jsou v tzv. blocích, které mají standardně velikost 1//kB//. Pokud Vám tento formát přijde nepřehledný, zkuste použít syntaxi df -h Filesystem Size Used Avail Use% Mounted on /dev/hda6 9.5G 5.4G 3.6G 61% / tmpfs 252M 0 252M 0% /dev/shm /dev/hda7 1.9G 600M 1.3G 33% /home /dev/hda8 27G 4.2G 22G 17% /opt /dev/hda1 4.9G 3.1G 1.9G 62% /media/windows_c která vypíše volné místo v //kB/////MB/////GB//. ====Práce se soubory==== Každý soubor a adresář ((Adresář je, pro někoho možná překvapivě, z pohledu systému souborů také souborem, i když se jedná o soubor s pevně danou strukturou.)) má svého vlastníka. Standardně je vlastníkem souboru uživatel, který ho vytvořil. Soubory pak lze vytvářet pouze v adresářích, kde k tomu má uživatel oprávnění. Toto pravidlo neplatí pouze pro tzv. superuživatele ((Někdy je superuživatel označován jako tzv. root. Tyto pojmy jsou vzájmně zaměnitelné. Superuživatel je administrátorem systému - tj. provádí nejrůznější nastavení, instalaci aplikací, vytváří a ruší účty apod. Z tohoto důvodu potřebuje šiřší pravomoce než má standardní uživatel.)) - ten může přistupovat ke všem souborům a adresářům bez omezení. Více o přístupových právech viz. kapitola [[fc5prirucka21#Definování přístupových práv]]. === cd === ''cd'' slouží ke změně pracovního adresáře. Pracovním adresářem se rozumí adresář, ve kterém se uživatel momentálně nachází a k jehož souborům hodlá primárně přistupovat.\\ Následujícím příkazem nastavníme adresář ''/opt/games'' jako pracovní. cd /opt/games Příkaz cd sauerbraten nás přesune do podadresáře ''sauerbraten'', který se nachází v aktuální pracovním adresáři.\\ V první zápise uvádíme tzv. absolutní cestu k adresáři, v druhém pak cestu relativní. Absolutní cesta vždy začíná lomítkem ''/'', což je adresář na samém vrchodu adresářového stromu - tzv. kořenový adresář. Naproti tomu relativní cesta lomítkem nezačíná - zadaný adresář je hledán pouze v pracovním adresáři. Absolutní cesta adresáře ''sauerbraten'' je tedy ''/opt/games/sauerbraten''. === pwd === ''pwd'' slouží k zjištění aktuálního pracovního adresáře. pwd /opt/games/sauerbraten === ls === Pomocí ''ls'' lze získat obsah adresáře. Maximální dostupnou informaci získáme pomocí přepínačů ''-la''. ls -la /opt drwxr-xr-x 8 root root 4096 Aug 13 18:35 . drwxr-xr-x 24 root root 4096 Aug 27 17:04 .. drwx------ 2 root root 16384 Jun 24 13:50 lost+found drwxrwxrwx 5 root root 4096 Aug 17 20:38 macky === du === ''du'' vypíše množství diskového prostoru alokovaného pro zvolený soubor či adresář. Příkaz du /home/macky ... 4128 /home/macky/Desktop ... 51900 /home/macky/.mozilla ... vypíše seznam souborů a adresářů obsažených v adresáři ''/opt'' spolu s údajem o velikosti v jednotkách 1//kB// diskového prostoru, který zabírají. Příkaz je také možné použít s přepínačem ''-h'', který velikost souborů a adresářů vyjádří v jednotkách //kB/////MB/////GB//. du -h /home/macky ... 4.1M /home/macky/Desktop ... 51M /home/macky/.mozilla ... Příkaz du -s /home/macky naproti tomu vypíše pouze jedno číslo odpovídající velikosti diskového prostoru, který zabírá adresář ''/opt'' včetně podadresářů a souborů. Opět je možné použít přepínač ''-h''. du -sh /home/macky 566M /home/macky === file === ''file'' slouží k zjištění typu (datového formátu) souboru. file /opt/text.txt text.txt: ASCII text === rm === Příkaz ''rm'' se používá pro odstranění souborů, souborových linků a celé adresářové struktury. rm -ri /opt/games Při specifikaci souborů je možné použít zástupné znaky. rm -ri /opt/games/*.txt rm -ri /opt/games/[A,B,C]*? === rmdir === ''rmdir'' je příkaz, kterým se mažou adresáře. rmdir /opt/games Stejně jako ''rm'' podporuje ''rmdir'' zástupné znaky. === touch === Příkaz ''touch'' slouží k vytvoření souboru. touch text.txt **Poznámka:** Soubor je ale možné vytvořit i pomocí textového editoru nebo přesměrováním výstupu jiného souboru. Klasickým případem je uložení výstupu manuálových stránek do souboru. man rmdir > manualove_stranky_mrdir.txt === mkdir === ''mkdir'' slouží k vytvoření nových adresářů. mkdir /opt/games === cp === ''cp'' slouží ke kopírování souborů. cp zdrojove_soubory cilovy_soubor_nebo_adresar Pomocí výše uvedené syntaxe překopírujeme všechny soubory do cílového adresáře. Příkaz ''cp'' podporuje také zástupné znaky. === mv === ''mv'' slouží k přesunu / přejmenování souborů (včetně adresářů ((Příkaz sice nemůže fyzicky přesunout adresář, ale můžeho ho přejmenovat.)) ). Příkaz ''mv'' podporuje zástupné znaky. mv -f zdrojovy_soubor cilovy_soubor mv -f zdrojovy_adresar cilovy_adresar mv -f seznam_zdrojovych_souboru cilovy_adresar **Poznámka:** Přepínač ''-f'' přepíše případné existující soubory. === find === Pomocí ''find'' je možné nalézt umístění zvoleného souboru či adresáře. Tento příkaz podporuje zástupné znaky. find adresar_k_prohledani -name "jmeno_hledaneho_souboru_nebo_adresare" Následující příkaz vyhledá všechny textové soubory začínající velkým písmenem v celém systému ((Adresář ''/'' je tzv. kořenovým adresářem. Všechny adresáře jsou podadresáři tohoto adresáře. Proto, dáme-li prohledat kořenový adresář, prohledáváme všechny připojené systémové soubory počítače.)). find / -name "[A-Z]*.txt" === ln === ''ln'' vytváří tzv. linky na soubory. Podstata linků spočívá v tom, že odkazují na soubory. Rozlišujeme dva typy linků - pevné a symbolické.\\ Symblický link je soubor, který odkazuje na jiný soubor. Pokud provádíme např. editaci symbolického linku, provádíme v skutečnosti editaci souboru, na který tento link odkazuje.\\ Pevný link je naproti tomu odkazem přímým - není tvořen samostatným souborem ale pouze odkazem v adresáři. Navíc platí omezení, že soubor, na který se pevný link odkazuje, musí být umístěn na stejném diskovém oddílu.\\ Symbolický link vytvoříme pomocí ln -s zdrojovy_soubor nazev_linku pevný link pak pomocí ln zdrojovy_soubor nazev_linku **Poznámka:** Výhoda linků je zřejmá - umožnují elegantně obcházet potřebu kopírování souborů, jestliže je potřebujeme na "dvou" místech. To přispívá k úspoře místa na disku a konzistentnosti systému. === mc === ''mc'' je zkratka pro //Midnight Commander//. Nejedná se ani tako o klasický příkaz jako spíše o aplikaci - klon známého //Northon Commander// z dob nadvlády //MS-DOS//. Tato aplikace umožňuje vytváření, přesun, přejmenování a mazání souborů a adresářů. ''mc'' má také vestavěný editor pro modifikaci souborů, a obsahuje jednoduchého //FTP// klienta. mc **Poznámka:** Jestliže ''mc'' není nainstalován, lze ho snadno přídat jako superuživatel pomocí yum -y install mc ==== Výpis obsahu souborů ==== === cat === ''cat'' slouží k výpisu obsahu souboru. cat text.txt Výpis obsahu souboru je možné přesměrovat do nového souboru. cat text.txt > novy_textovy_soubor.txt === more === ''more'' slouží podobně jako ''cat'' k výpisu obsahu souborů. Narozdíl od ''cat'' však ''more'' obsah souboru "rozobrazovkuje". To znamená, že obsah souboru nevypíše najednou, ale rozdělí jej. Na obrazovku vypíše vždy část textu a výpis pokračuje až po stisku klávesy. Tento příkaz se používá zejména při prohlížení dlouhých textových souborů. more text.txt === less === Ačkoliv je název možná trochu matoucí, umí toho příkaz ''less'' více než příkaz ''more''. Příkaz ''less'' stejně jako ''more'' provede "rozobrazovkování" výpisu obsahu souboru, avšak tento výpis je možné volně procházet pomocí kláves //Page Up// a //Page Down//. less text.txt === grep === ''grep'' slouží k vyhledávání textových řetězců v souborech. Velice často se pojí s výše uvedenými příkazy. Následují příkaz nám vypíše všechny řádky souboru ''text.txt'', které obsahují sekvenci znaků //inux//. cat text.txt | grep inux Tento příkaz by vypsal všechny řádky souboru ''text.txt'', kde figuruje slovo //Linux// nebo //linux//. ==== Definování přístupových práv ==== Jak již bylo zmíměno v kapitole [[navody:fc5prirucka21#Práce se soubory]], každý soubor a adresář má svého vlastníka. Ten pak určuje, jaké operace mohou s těmito soubory / adresáři provádět ostatní uživatelé. Standardně se jedná v případě souborů o právo čtění (read), zápisu (write) a spouštění (execute); v případě adresáře pak o právo prohlížení obsahu (ekvivalent práva čtení), manipulace se soubory (ekvivalent práva zápisu) a právo zobrazovat informace o souborech (ekvivalent práva spouštění)((Vedle majitele souboru / adresáře může o těchto právech rozhodovat také superuživatel. Jakákoliv nastavení provedená vlastníkem souboru / adresáře nemají vliv na práva superuživatele - ta jsou totiž vždy "absolutní".)). Při přidělování práv pak rozlišujeme následující tři skupiny uživatelů: (1) vlastníka souboru / adresáře, (2) tzv. skupinu uživatele a (3) ostatní uživatele. Práva může jednotlivým skupinám přidělit vlastník ((Práva může dokonce upravit také sama sobě. To však nemá dopad na možnost toto nastavení kdykoliv změnit.)). Přehled práv, která se váží k vybranému souboru / adresáři lze získat pomocí příkazu ''ls''.\\ Předpokládejme, že příkaz ls -la /home/macky/text.txt zobrazil výpis ´-rwxr-xr-x 1 macky skupina 23056 čec 26 23:10 Derivates.tex První znak pomlčka (//-//) značí, že se jedná o soubor ((Adresář by byl indikován znakem (//d//).)). Následující trojice znaků značí práva vlastníka souboru - jedná se o právo čtení (**r**ead), zápisu (**w**rite) a spouštění (e**x**ecute). Další trojice definuje práva skupiny a to jmenovitě právo čtení a spouštění. Ostatním uživatelům byla opět přidělena práva čtení a spouštění. Dále nám výpis říká, že vlastníkem souboru je uživatel //macky//, který náleží do skupiny //skupina//. === chgrp === Příkaz ''chgrp'' slouží ke změně vlastníků specifikovaných souborů / adresářů. Změnu skupiny může provést pouze vlastník popř. superuživatel. Tento příkaz podporuje zástupné znaky. chgrp nova_skupina jmeno_souboru_nebo_adresar === chown === Příkaz ''chown'' je podobný výše uvedenému příkazu ''chgrp'' s tím rozdílem, že slouží ke změně vlastníka souboru / adresáře. chown novy_vlastnik jmeno_souboru_nebo_adresare === chmod === Pomocí příkazu ''chmod'' lze měnit měnit práva přiřazená jednotlivým skupinám. Je možné použít dva způsoby zápisu.\\ V prvním případě nejprve specifikujeme skupinu uživatelů, kterou následuje znak plus (//+//) popř. mínus (//-//) doprovázený výčtem práv, která mají být přidána popř. odebrána. Co se skupin uživatelů týče, používají se písmena //u// (**u**ser) pro označení vlastníka, //g// (**g**roup) pro označení skupiny a //o// (**o**ther) pro označení ostatních uživatelů. Práva pak označujeme písmeny //r// (**r**ead) pro čtení, //w// (**w**rite) pro zápis a //x// (e**x**ecute) pro spuštění.\\ Následující příkaz přidá vlastníkovi a jeho skupině práva čtení a zápisu pro soubor ''soubor'', který se nachází v pracovním adresáři. chmod ug+rw soubor Druhá varianta zápisu využívá čísel. ^ ^ čtení ^ zápis ^ spouštění ^ ^ vlastník | 400 | 200 | 100 | ^ skupina | 40 | 20 | 10 | ^ ostatní | 4 | 2 | 1 | Výsledná práva jsou dána součtem čísel uvedených v tabulce. Například příkaz chmod 750 soubor nastaví vlastníkovi všechna práva, skupině vlastníka právo čtení a spouštění. Ostatním uživatelům nebyla přidělena žádná práva. Výsledné číslo 750 je tedy součtem čísel 400, 200, 100, 40 a 10. === umask === Pomocí příkazu ''umask'' se nastavují implicitní práva pro nově vytvořené soubory. Syntaxe tohoto příkazu je podobná jako v případě ''chmod'' s číselnou notací. Zásadní rozdíl je v tom, že čísla neurčují práva, která se mají přidat ale naopak práva, která mají odebrána. Například umask 027 ponechává vlastníkovi všechna práva, skupině vlastníka pak práva čtení a spouštění a ostatním uživatelům jsou odebrána všechna práva.\\ Standardně jsou tato implicitní práva specifikována v souboru ''/etc/bashrc'', nicméně každý uživatel si toto nastavení může změnit zápisem do souboru ''.bashrc'', který se nachází v jeho domovském adresáři ((Domovským adresářem rozumíme adresář ''/home/jmeno_uzivatele''.)). ==== Řízení procesů ==== Procesem budeme pro účely této kapitoly rozumnět jakýkoliv spuštěný program. Každému procesu jsou pak jádrem přiřazovány systémové zdroje (tj. procesor a paměť). === ps === Pomocí příkazu ''ps aux'' získáte seznam všech spuštěných procesů ps aux USER PID %CPU %MEM VSZ RSS TTY STAT START TIME COMMAND root 1 0.0 0.1 1992 676 ? Ss 20:24 0:00 init [5] root 2 0.0 0.0 0 0 ? SN 20:24 0:00 [ksoftirqd/0] root 3 0.0 0.0 0 0 ? S 20:24 0:00 [watchdog/0] root 4 0.0 0.0 0 0 ? S< 20:24 0:00 [events/0] root 5 0.0 0.0 0 0 ? S< 20:24 0:00 [khelper] root 6 0.0 0.0 0 0 ? S< 20:24 0:00 [kthread] root 2045 0.0 0.8 11480 4636 ? S 20:24 0:00 python ./hpssd.py root 2057 0.0 0.5 9272 2908 ? Ss 20:24 0:00 cupsd postgres 2143 0.0 0.6 20232 3108 ? S 20:25 0:00 /usr/bin/postmaster -p 5432 -D /var/lib/pgsql/data postgres 2145 0.0 0.1 10020 560 ? S 20:25 0:00 postgres: logger process postgres 2147 0.0 0.1 20232 852 ? S 20:25 0:00 postgres: writer process postgres 2148 0.0 0.1 11020 548 ? S 20:25 0:00 postgres: stats buffer process postgres 2149 0.0 0.1 10252 728 ? S 20:25 0:00 postgres: stats collector process macky 2956 0.0 2.1 52884 11104 ? Sl 20:36 0:00 xmms -e macky 3202 0.4 2.7 88864 14324 ? S 21:16 0:00 gaim ... Z výše uvedeného výpisu lze pro každý proces zjistit uživatele, který jej spustil (položka //USER//) a identifikační číslo procesu (položka //PID//). Vzhledem k tomu, že tento výpis můžeme být vcelku dlouhý, je vhodné použít také příkaz ''less'' popř. ''grep''. Například seznam všech procesů spuštěných uživatelem macky bychom získali pomocí příkazu ps aux | grep macky === kill === Příkaz //kill// slouží k ukončení procesů ((Tento příkaz se hodí zejména pro zpacifikování "neposlušných" procesů.)). Jeho syntaxe je následující kill pid_procesu //PID// daného procesu lze získat pomocí příkazu ps aux Každý uživatel může "zabít" svoje procesy; superuživatel pak může zabít jakýkoliv proces ((Asi nemá smysl zdůrazňovat, že bezhlavé zabíjení procesů superuživatelem může mít za následek kolaps systému.)). ==== Vypnutí / restart počítače ==== * Přečtěte si kapitolu [[navody:fc5prirucka#Obecné poznámky]]. Počítač lze vypnout pomocí příkazu /sbin/shutdown -h now a restartovat pomocí /sbin/shutdown -r now ===== Další informace ===== Bližší informace o výše uváděných příkazech můžete získat pomocí man prikaz Např. manuálovou stránku příkazu ''ls'' vyvoláme pomocí man ls LS(1) User Commands LS(1) NAME ls - list directory contents SYNOPSIS ls [OPTION]... [FILE]... DESCRIPTION List information about the FILEs (the current directory by default). Sort entries alphabetically if none of -cftuSUX nor --sort. ... Informace uvedené v sekci //NAME// jsou využívány příkazem ''apropos''. Tento příkaz vypisuje seznam manuálových stránek, které se váží k určitému klíčovému slovu. Pokud toto klíčové slovo figuruje v sekci //NAME//, je daná manuálová stránka vypsána na seznam.\\ Například seznam všech manuálových stránek, které se váží ke slovu //file//, získáme pomocí apropos file ===== ===== [[fc5prirucka|Hlavní stránka]]